Bhútánci věřili, že hrom je hlasem řvoucího draka. Svoji zemi dodnes nazývají Druk Yul, tedy „Země hřmícího draka“ a tento symbol nechybí ani na bhútánské vlajce. Nejpočetnějším etnikem jsou Drukpové, Draci - jak se sami hrdě nazývají. Jazyk, kterým se zde mluví, se jmenuje dzongkha, tedy v překladu „řeč pevností" a je příbuzný tibetštině.
V Bhútánu se dnes už také nesměle líhnou nové diskotéky, bary, kino a televize. Navzdory novým lákadlům jsou pro Bhútánce největší zábavou náboženské svátky a obřady. Barevné oslavy mají odlišné podoby. Působivé rituály stále vládnou dění. UMĚNÍ. Největším uměním Bhútánu je to, že zde po generace neznali slovo umění. Nemuseli výraz používat. Tvořící domorodci si nehrají na umělce, jsou jimi přirozeně. Jejich malby, sochání i řezání byly léta všední každodenní činností. Podobně jako sousedka sází rýži, soused oře s párem jaků. Pan Karki právě maluje. Nebo trochu miluje? Dnes už třeba mailuje…
DZONGY, KLÁŠTERY A SVATYNĚ JSOU V BHÚTÁNU PLNÉ ŽIVOTA. Chrám „Tygří hnízdo“ založil mistr okultismu a tantrický jogín Guru Rinpočhe. Velký Padmasambhava přinesl do Bhútánu v 7. století mahajánový buddhismus tibetského vlivu. Dle legendy přistál s létajícím tygrem na útesech ve výšce 900 metrů nad údolím. V jeskyni strávil meditací tři měsíce. Taksang je dnes nejmalebnější klášter, ale 19. 4. 1998 jej zničil požár, rekonstrukce mohla začít dle astrologů až přesně za dva roky. Velectěný učitel své stoupence kontroluje z mnoha svých podob. Stejně uhrančivě jako na démony působil na ženský svět. Byl stále obklopen harémem svůdných partnerek dakini. Do houfu oddaných tantriček patřila i manželka tibetského krále, převtělení Zelené Táry.
Královská vášeň je boží!
Autor: Rudolf Švaříček
Související zájezdy
Festivalové veselí a poslední Šangri-la
+ dalších 5 termínů 17 dní