Bhútán, země luků

Země, kam ještě nedorazila globalizace, opravdu existuje. Skromný život a malý význam na světové mapě velkých strategií umožnily Bhútánu přežít s krásným „původnem“ až do dnešních dnů. Zatím… Bhútánu se říká „Dračí země“. (DRUK JUL znamená Dračí říše). Nejpočetnějším etnikem jsou Drukpové, Draci, jak se sami hrdě nazývají. Bhútán je „Země hřmícího draka“.

Bhútán je země luků. Střílí se všude, ve městech, na lukostřeleckém stadionu i na polích. Několikrát byla mezi střelci a terčem i vozovka, projížděli jsme pod létajícími šípy. Ruka lučištníků je naštěstí přesná... Na střeleckém kolbišti nemůžeme ani ke vzdálenému terči dohlédnout, jak je daleko. Terč se choulí až ve vzdálenosti 150 metrů, trojnásobku olympijské míry. Proto se olympiády Bhútánci účastní jen v lukostřelbě a taekwondu. Střílí tradičními „zbraněmi“, moderní luky vyvolených jsou extra disciplínou. Lepší mechanismus zmenšuje trhnutí a tím vychýlení šípu. Lukostřelecká liga Bhútánu je obdoba naší fotbalové. Fandí, křičí, veselí se, tančí, uzavírá sázky o půl království a princeznu... Střílí dědové, tátové i kluci. Nadšenci prožijí s lukem celé dlouhé dny. Vyzrálí kmeti křepčí jak malé děti, úspěšný zásah vyvolá gejzír nadšení. Chlapi v tradičních „hábitech“ gho vždy skáčou radostí. Tančí klukovské tance vítězů věčně zastuzené puberty. Chci s nimi jásat i řvát. Užívat si jako celý Bhútán. Dokážete taky od rána do večera „blbnout“ u terče? Umíte si hrát…?