Centrální Tanzanie

Do centrální Tanzanie vyjíždíme ve dvou termínech. Ten první, na přelomu ledna a února, je načasován do období, kdy deště ustaly a tráva je nízká a zelená, kdy přicházejí na svět nová mláďata a všude okolo je slyšet zpěv hnízdících, zářivě vybarvených ptáků. Vzduch je teď průzračně čistý a slunce ozařuje skrze tmavé mraky buš vybarvenou do tmavě zelených tónů. Fotografie zvěře a krajiny jsou čistě ostré a plné nádherných odstínů barev. Zvířat je po celém parku dostatek (zvláště slonů), zato turisty vidíme jen sporadicky a často se stává, že během dne nepotkáme ani jedno auto!

Druhý termín je během prázdnin, což v centrální Tanzanii znamená období sucha a hlavní turistickou sezónu. Barvy blednou do šedých a žlutých odstínů, listy z keřů a většiny stromů už opadaly, takže je skrze ně vidět do velké dálky a objevit živého tvora je tím pádem mnohem snadnější. Mohutné, tisícileté baobaby bez listů vypadají, jako by byly zasazeny kořeny vzhůru. Tam, kde ještě nestačily plameny buš sežehnout, září vysoká tráva všemi odstíny zlaté a pod stále zelenými korunami deštníkových akácií se před poledním sluncem tísní stáda antilop či slonů. Nejvíce se toho ale děje u řeky Velké Ruahy a proto každé ráno vyjíždíme na safari podél břehů - že je na co se dívat – veškerá zvěř se stahuje k jedinému zdroji vody v parku. Všude přítomná stáda impal, vodušek, žiraf a kudu velkých spásají poslední zelené výhonky trávy. Ruaha Lodge, která se stala na tři dny naším zázemím, je postavena přímo na břehu řeky a tak můžeme po celý den pozorovat a fotografovat zvířata přímo z terasy našeho prostorného pokoje, z otevřené restaurace nebo z vrcholu skalnatého vrcholu „kopje“, do kterého je zakomponovaný bar. Poledne patří slonům. Pravidelně se touto dobou přicházejí napít k řece, a to jak jednotlivé kusy, tak i celá stáda. Hrochy v řece už ani počítáme. Odpoledne vyjíždíme pravidelně na delší safari do vzdálenějších částí parku a vracíme se až za tmy, neboť až do posledního slunečního paprsku fotíme úchvatné západy slunce skrze palmy a baobaby. Během noci se můžete zaposlouchat do tajemných zvuků divočiny. Tentokrát lvi celou noc řvali nedaleko našich postelí a přes řeku si vyjasňovali svoje teritoria. Slyšet tento prastarý a drsný hrdelní zvuk je nezapomenutelným zážitkem. Děsivé vibrace, při nichž naskakuje husí kůže!

Rezervace Selous je největší chráněnou plochou na světě. Větší část je určena pro poplatkový lov, ale ta nejcennější, v okolí řeky Rufiji, je vyhrazena jen lovcům s fotoaparáty. V rezervaci je povolena jízda „of road“ - můžete jet kamkoliv se vám zamane, jen při tom nesmíte zabloudit. Řeka se na mnoha místech rozlévá do okolí a tvoří četné mokřady a jezírka. Jízda mimo cesty, těsně podél břehů nám připravila četná setkání se spícími hrochy a na břehu se vyhřívajícími krokodýli. Park je bohatý na brodivé ptactvo, slony, jsou zde vidět velká stáda buvolů, žiraf a zeber. Při večeři se nám po areálu hotelu dokonce procházel hroch!

Poslední park, který jsem cestou do Ruahy i zpět navštívili, byl NP Mikumi. Svými rozlehlými pláněmi na severu je velice podobný NP Serengeti. Dva nezapomenutelné dny jsme prožili ve Stanley Kopie. Tato stanová lodž je postavená na vrcholku kopce a má úchvatné výhledy do okolní savany a na nedaleké napajedlo, ke kterému se pravidelně stahovala obrovská stáda buvolů kaferských i jiných zvířat. Žízniví sloni se dokonce chodili v noci napít do našeho bazénu nedaleko restaurace! Poslední noc ve Vuma lodži by se dala nazvat „obklíčeni slony“. Sloni byli prostě všude! Okolo našich stanů, u bazénu i za hospodou. Rozměrné safari stany jsou zasazeny uprostřed lesa a slonům zachutnalo zelené listí, které na nich ještě zbylo. Také večer bylo co fotografovat – manažerka Sabrine zde pravidelně každý večer krmí z ruky roztomilé bushbaby – kotul ušatý je malý, noční primát, kterého nemáte jinak šanci vidět, natož tak vyfotografovat! Krmítko pravidelně navštěvují i jiní noční tvorové jako dikobrazi, medojedi kapští a vzácné cibetky.