O národním parku Loango v jižním Gabonu jste pravděpodobně nikdy neslyšeli. Přesto ti, co sem zavítají, superlativy nešetří: poslední ráj, africký eden, země surfujících hrochů, místo neuvěřitelné biodiverzity a krásy krajiny. Autoři reportáže amerického National Geographicu Mike Fay a Michael Nicols, kteří toto místo pro širokou veřejnost v roce 2001 objevili, jej zahrnuly do pásma “Last place on Earth” – Posledního místa na Zemi. Posledního, kde je příroda zcela nedotčená, lidmi neobydlená a turisticky masově nevyužívaná. Přijedete sem a máte to všechno pro sebe – lesy, savanu, pláže, mangrovy, stovky slonů pralesních, plaché antilopy sitatunga, buvoli s chlupatýma ušima, odfrkávající hrochy, kolonie ptáků a předobraz nás samých – divoké šimpanzi a gorily nížinné. V okruhu 40km pravděpodobně nebude jiný turista. Jak snadné je se zapomenout a myslet si, že je tu celý tento ráj jen pro vás. Skoro jako kdysi Adam a Eva.
Výlet lodí do říční oblasti Akaka na slony pralesní
Motorový člun vás převeze přes idylickou lagunu Iguela do oblasti jižního Loanga. V době sucha (květěn – září) hladiny řek klesnou a obnaží dlouhé zelené břehy ideální pro celodenní pastvu slonů pralesních. Tráva je šťavnatá a vy se v lodi ocitáte jen několik metrů od majestátných kolosů. Sloni pralesní jsou menší než jejich bratranci ze savany, ale o to ostražitější, aktivnější a útočnější. Nešetří odstrašujícím máváním ušima, ani troubením. Adrenalin v krvi stoupá, ale průvodci dokáží číst sofistikované znaky skutečného nebezpečí. Nejednou se mi smáli, když jsem s děsem v očích pípala, že blíž už opravdu nemusíme. Pozorujeme jednotlivé samce i samice s mláďaty. Sloni jsou také báječní plavci, v hloubkách zůstává nad hladinou jen jejich chobot. Nocleh z kempu Akaka je také zážitkem. Pěšina, která vede od stanů k jídelně je sloní stezkou. V 8 hodin večer se objevuje samec 2 metry od mého noclehoviště a za značného hluku spase celý strom. Oblast Akaka je vhodná i pro pozorování antilop sitatunga, rybaříků, ledňáčků, krokodýla štítnatého a mnohých dalších, především ptačích druhů.
Procházka džunglí se šancí na pozorování opic, šimpanzů a goril
Lesy v Loangu jsou primární džunglí a to je na této planetě již velmi vzácná věc. Znamená to, že nebyly nikdy kácené člověkem a zvířecí populace nejsou významně ovlivněny lovem. Taková místa už pravděpodobně nejsou ani v Amazonii. Základ lesa tvoří obrovské 200-300 let staré stromy, které svými korunami prakticky zastiňují celý podrost. Ten je překvapivě řídký a protkaný dosti širokými sloními stezkami. Přesto přes změť keřů, malých stromů a obrovských kmenů vidíte jen pár metrů kolem sebe. Zahlédnout zvířata je rovná zázraku. Les je jich plný, ale pravděpodobně vás uvidí dříve a tiše prchnou. Jejich čerstvé otisky a výměšky jsou všude. Bahýnko po koupeli slonů, otisky skoro-lidských dlaní gorily. Větve v korunách se vlní skákáním opic, mávání křídel zoborožců se zvukem podobá startující helikoptéře. Když slyšíte praskání větví, modlíte se, aby to byl, nebo spíše nebyl, slon. Příliš blízké setkání by mohlo být nebezpečné. Houkání linoucí se celým lesem je ale nezaměnitelné – jsme na stopě šimpanzů. Tiše našlapovat, teleobjektiv v pozoru, snad neprchnou. Za pár minut již pozorujeme matku s mládětem, jak se lenivě rozvalují na dvou zkřížených větvích. Matka jen občas natáhne ruku pro nedaleký trs plodů.
Plujeme s hrochy v laguně Iguela
Laguna je z velké části obklopena mangrovy, které tvoří útočiště celé armádě zvířat. Na nejvyšších větvích stromů hlídkuje orel, kočkodani přebíhají jako dobře vycvičení akrobaté štíhlé kořeny. Hladina je klidná, jen lehké čeření ukazuje na život pod vodou. A pak se vynoří, nejdříve jeden, potom druhý, nakonec celá rodinka hrochů. Ostražitě plavou proti nám. Sice tráví většinu dne pod vodou, ale paradoxně velcí plavci nejsou. Plytká voda laguny jim vyhovuje. Kdyby se rozhodli, odrazí se ode dna a zespodu naši loďku a nás s ní převrhnou. Naštěstí naši přítomnost tolerují a za chvíli již mizí v nedohlednu. U ústí laguny, na pláži, pochodují ve zlaté záři slunce obří krabi a hejno ptáků s červeným zobákem – zobounů afrických se zvedá a přelétá nám nad hlavami na dnešní poslední výpravu za potravou.
Velká zvířata na savaně Tassi
Loango je skutečnou mozaikou ekosystémů. Kromě laguny s mangrovy a pralesa má také úseky otevřené savany blízko pláže, které jsou v oblasti kempu Tassi. Především v období dešťů (listopad – duben) se pláně zazelenají a obyvatele džungle lákají svou zelenou travičkou. Pro návštěvníka je to prakticky jediná možnost tyto zvířata pozorovat v pohodlí a bezpečí terénního auta. Já jsem zde v období sucha, přesto je nadílka štědrá. Jen pár desítek metrů od kempu prochází samotářský samec buvola pralesního, zanedlouho, u malého jezírka zpozorujeme plachou antilopu sitatunga s mládětem. Opět ostražitá stáda buvolů a prasat pralesních na sebe nenechávají čekat. Pláž je v tuto roční dobu prázdná. V burácejícím příboji Atlantického oceánu si mohu jen představovat surfující hrochy, kteří tento park proslavili. Průvodce mě ale utěšuje, že i v tu správnou roční dobu je velmi těžké je zahlédnout. Nocujeme v polo-otevřené chatce kempu Tassi za vlahého vánku, svitu petrolejek a vzdáleného burácení oceánu.
Pozorování habituovaných goril nížinných
Setkání se s našimi nejbližšími příbuznými přímo v džungli je vždy velmi silný, pro některé i “životní” zážitek. Gorily i šimpanzi ovšem naši společnost nevyhledávají, a tak v různých parcích v rovníkové Africe vznikají programy na jejich habituaci, neboli přivykání lidské přítomnosti. Někdy až po 5tileté soustavné práci vědeckých týmů se skupina primátů začne používat pro turistické účely, a to většinou za notně vysoké sumy. V Ugandě, Rwandě a Tanzánii můžete vidět nespočet habituovaných šimanzů. Ve Rwandě a Ugandě je dnes již velké množství (vice než 25) dobře dostupných habituovaných goril horských. Ale gorily nížinné, to je naprostá ojedinělost. Sice je jich podstatně více než těch horských, ale nalézají se na mnohem větším území, v nepřehlednějším terénu a především většinou v nestabilních zemích – DR Kongo, Kongo, Středoafrická republika a … v Gabonu, v Loangu. Jedná se tedy o jednu jedinou skupinu na celém světě, kterou můžete navštívit bez rizik občanské války, charterování soukromých letadel či mnohadenního trmácení se v džípu. Z Loango lodže za hodinku přejedete lagunu Iguela a v kempu vás převezmou pygmejští stopaři, jejichž fenomenalita orientace v džungli je naprosto bezkonkurenční. Pod jejich vedením vaše hodinka s “něžnými obry” může brzy začít.