Incké Peru – bolívijské Altipláno – Chile

Když americký badatel Hiram Bingam poprvé spatřil Machu Picchu, určitě netušil, že se stane tím největším magnetem z celého Peru. Procházky rozlehlým areálem spojené s podrobným výkladem patří k nejlepším zážitkům. Kdo zde žil a kam zmizeli původní inkové, schováni před dobyvačnými španěly? Možná Panny slunce……
Před návratem do Cuzca je zajímavé navštívit slaná jezírka – Salinas, kde se od nepaměti těží sůl odpařováním. Stovky malých nádrží v různých fázích krystalizace mění svou barvu od čistě bílé až po růžově hnědou. Poznání Peru by nebylo úplné bez ochutnávky morčat či lamího steaku. Lamy jsou na každém kroku, buď ochočené a pózující pro fotografy nebo ve farmách a volné přírodě, s pasáčky vždy na dosah.
Altipláno – vysokohorská planina, protkaná rovnými silničkami se chlubí nejvýše položeným splavným jezerem světa – Titicaca. V nadmořské výšce skoro čtyři tisíce metrů moc ke koupeli neláká, přesto na něm našli svůj domov indiáni kmen Uros, stavící originální plovoucí ostrovy z rákosu (totory). Jaké to je chodit po plovoucím ostrově? Z jezerní vody vyčnívají i skalnaté ostrovy, z nichž nejvýznamnější je Ostrov slunce – Isla del Sol. Cesta z jednoho konce na druhý a setkávání s místními vnese klid do mysli a ponaučení, jak se zde dříve žilo.
Kontrastem klidnému Titicaca je bouřlivý La Paz, do poslední chvíle se skrývající před všetečnými zraky, uzavřený v horském kaňonu. Na tento pohled se nezapomíná. Tlačenice domů a domků stoupá po prudkých svazích jako povodeň, až se přehoupne přes okraje kaňonu na samotné altipláno. Tady bydlí ti nejchudší z chudých. Kdo chce utéct z města, může si sednout na kolo a odvážně se pustit do dramatického sjezdu až do vesničky Coroico. Zde je už pravá bolívijská džungle!
Za městem Potosí proslaveném těžbou stříbra se skrývá Salar de Uyuní – solná poušť. Jízda džípy po soli, solný hotel, kaktusové ostrovy – všude okolo jen fenomén soli. Oslnivá záplava bílé. A opuštěné dramatické hory. Možná i modrá laguna se najde, možná i zelená, co kdyby se v ní brodil růžový plameňák? Putování „overland“ naprostou pustinou končí v chilském městečku San Pedro de Atacama. Zřejmě nejkrásnější západ slunce je z písečných dun v okolí. Pak již jen pohodlně letecky do Santiago de Chile, prohlídka a možná i koupel v chladném Pacifiku na pobřeží ve Valparaiso. Komu se chce domů?