INDIE SE STANE V BLÍZKÉM BUDOUCNU NEJLIDNATĚJŠÍ ZEMÍ SVĚTA
Má ledové štíty Himálaje, tropický prales i žhavé pouště jihu. Pompézní paláce a přepychové vily i žebráky a nemocné umírající přímo na ulici... Indii budete vždycky buď milovat, nebo nenávidět. Může si vás jen plně získat nebo definitivně odradit svou syrovostí a chudobou. Svými extrémy nedává šanci „meziprostoru“ Indové se umí bavit vždy a všude. Silnice jsou zaplavené živými „betlémy“ lidských příběhů. Stádo koz, ovcí, jezdec na koni, někde přejde silnici slon, v horách přeskočí sněžný leopard... Všichni se mísí a prolínají, do svých her vplétají i řidiče. Na silnici se žije! Prodejci ulice nabízí všemožné předměty. Na silnici se suší zelenina, rýže, ječmen, kukuřice, voní koření... Vozovka se umí proměnit ve fotbalové i volejbalové hřiště, skáče se na ní čára... Večerní party místo v čajovně či zakouřené krčmě často kvasí venku. Silnička nahradí nekonečný stůl pohostinnosti, ubrus supluje asfalt. Stačí zastavit a přijde pozvání na drink. Nikomu nevadí, že jsem dnes zrovna já za šoféra. Skupinová jízda Asii vyhovuje. V autobuse si lidé schválně sedají k sobě, mají potřebu si povídat. Seznamování má své kouzlo, dozvědí se spoustu novinek. Když už zaplatili rupie a jedou, chtějí si jízdu pořádně užít. V našem českém autobuse jsme jiní! Sedáme si nejdříve na volná dvousedadla, teprve „až v nouzi“ k někomu vynuceně přisedneme. Ve vlaku si vybíráme prázdné kupé. Indie má volbu obrácenou... Easy Rider. „Bezstarostná jízda“. Kolem se mění krajina i kulisy do ní zasazené. Omamné vůně zalévají pasažéry, jsou doslovně na dosah. Od banánovníkových terají přes ibišky až po rododendrony horských sedel. Jedoucí dvojici seznámil okamžik nahodilosti. Ještě před hodinou se ti dva neznali, ale už si stihli sdělit lavinu informací. Společnou jízdu si užívají, skvěle si poklábosí. Dělí se o placky čápátí, zobou pražené buráky, pokuřují cigarety bídí... Občas se zjeví hlava průvodčího – závozníka, který překontroluje spokojenost a potřeby pasažérů. Ti nadšeně štěbetají až do cílové stanice. Cíl se možná změnil, prodloužil...třeba je najednou společný! Těm nahoře vůbec nevadí, že vlastně sedí na střeše autobusu... Z korby „společenského“ náklaďáku jsem viděl i já svou první zasněženou osmitisícovku. Nikdy na ten okamžik nezapomenu. Aerosmith zrovna hráli oblíbené Dream on, Snění. Byla to má nejkrásnější osma...
Autor Ruda Švaříček
