Kailáš jak ho neznáme

LEKCE POKORY
Odletíme do nejzápadnější výspy Nepálu Simikot a pěšky snad dojdeme až k hranici Tibetu. Vybavím přechod netradiční bránou na „Střechu světa“? Od západu i východu už jsem k magické hoře směřoval s odlišnými příběhy a výsledky. Kailás je vždy jedinečný a neopakovatelný. Minule jsem v jednom sledu zažil tři velká dobrodružství. Expedice na Everest je vyústění snů malého horolezce. Snowman v oblíbeném Bhútánu je považován za nejtěžší trek světa. Nadělil mi příběhů na několik knih i stránky polité hořkým fernetem. Z Bhútánu jsem poskočil do Tibetu a jedinou používanou trasou dorazil až k hoře Kailás. Vjemy silnější Everestu gradovaly křehkým duchovnem a obrovskou tolerancí, kterou magické místo naděluje.
LETECKÉ DRAMA
Za rozbřesku vyskakujeme po celonoční jízdě z auta na trávu letiště Napalgunj. Stihli jsme to, ví zde o naší skupině už všechno. Abychom došli na rituál Saga Dawa včas, musíme dnes odletět. Metráky nákladu testuje primitivní váha a pak naše ruce až na letištní plochu. Procházíme specielní kontrolou, krutosti Maoistů dopadají na celkový chod Nepálu. Ženy v „bezpečnostní kabince“ prohledávají a osahávají ženy, je to jiné než v opravdovém životě plném nedočkavých rukou mužů...   Vše šlape idylicky, batohy putují k útrobám letadélka. Události chytají spád, vejde se do nich i poslední loučení. Do hrátek rozdělovaných míst u okna střílí věta pilota: „Nikam nepoletím!“ Dlouze špitám do leteckého ucha magické formulky, jejich obsah si schovám jako tajemství. Výsledkem je letadélko Yetti zaplněné česko-slovenskými pasažéry. Usměvavá Petra zvládne jako melouch i roli sličné stewardky. Před námi je hodinový skok časoprostorem ze zrychlené civilizace do zpomaleného světa hor. Letadlo se startem váhá, zvedá se ztěžka, jako by se mu nechtělo. Stroj pozvolna chytá rychlost a snad i směr. Odsouvá obavy do ztracena, bohužel jen na chvíli! Kumulují se mraky i obavy. Lze věřit zdejším ocelovým ptákům po větě Džamlinga Norgaye, syna legendárního Tenzinga? „Nepál vykazuje ročně víc leteckých havárií než Spojené státy!“
„Tam se nemůže trefit!“, křičí hlava za mnou. Jsme hodně dlouzí! „Být dlouhý“ znamená v terminologii pilotů, že stroj už nedosáhne na ranvej. Snad proti zákonům fyziky pilot natlačí mašinu na ranvej v poslední chvíli. Brždění stroje chybí prostor. Z gum se kouří, i já dupu na podlahu jako na pomyslný brzdový pedál. Nějakým zázrakem vznášedlo přerývaně doskáče a v poslední chvíli nadpřirozeně zastaví. S obrovskou úlevou vypadáváme z letadla. Omámení není z řídkého horského vzduchu. Jsme šťastni, že žijeme!
TREK JEDINÝCH CIZINCŮ
Před námi je trek do neznáma. Bo – yul – utajená země, je od ostatního Nepálu izolována vysokými horskými sedly. Odlehlost zakonzervovala zavátý život v původní nezkažené podobě. Panenská krajina, atraktivní zvyky, svérázní domorodci. Nejméně navštěvovaná oblast Nepálu je kulturně i nábožensky spjata s Tibetem. Tradiční kulturu v Tibetu decimovala Čína. V severozápadním cípu Nepálu však přežívá v původní, čínskou invazí nezasažené podobě. V mnohém „tibetštější než Tibet“. Vybavuji potřebné permity, najímám nosiče i koně.  Zboží je zde dražší než jinde, všechno sem musí přinést „nádeníci nížin“. V této oblasti Humla neexistuje auto, chybí příjezdová cesta. Neznají zde zplodiny automobilismu, křižovatky, havárie, nadýchané promile, odebrané body ani zabavené řidičáky. V automobilovém ráji nenaruší idylku rána žádný klakson, jen nedočkavý kohout. Vše kolem oplácal jačí trus, vyždímali zde ze skotu maximum. Potvrzuje se lichost iluze o ukázkovém zdraví horalů. Teoreticky by v Himálaji bez škodlivých emisí měli žít nejzdravější lidé světa, pravda je však jiná. Tolik chrchlajících marodů jako tady se jinde nevidí! Všudypřítomný prach s mikroby a zvířecími výtrusy útočí na plíce. Dráždivé směsi pomáhá štiplavý kouř ohňů. Kašel trhající plíce je doprovodný zvuk horské idylky. Optimismus je v okolní bídě jediným majetkem... O to víc udivuje zdobivost místních žen. Těžké masivní náušnice, v nose vetknuté „nánosnice“... Parádí se v každém věku, i stařenky chtějí být krásné. Navštěvujeme cestou i necestou tajemné kláštery, gompy, idylické vesničky, příběhy vpravdě neuvěřitelné. Svojští domorodci oscilují v širokých mantinelech od netečnosti přes zvědavost ke štěstí ze zatoulané návštěvy. Moc jich zde nezažijí… Okolní dění konzervuje staletí.Ve zjednodušeném rytmu treku poztrácíme starosti civilizace. Meeting, breefing... i starosti hypotéky jsou dočasně zapomenuty. Syrové hory k sobě moderní civilizaci nepustí. Za pochodu se přepracované hlavy turistů v opojení hor pročistí. Vše se zdá jednodušší, domácím trablům násilně utečeme. Gigantické problémy naší Evropy se smrsknou v odváté drobnosti zapomnění. Podnikatelé unikají ze stereotypu byznysu k protipólu přírody. V národním parku Bardia naleznou nosorožce, slony a krokodýly, v královských městech živou historii, v horách nová dobrodružství. Plnými doušky hltají jiné zážitky a nový pocit volnosti. Hory nadělují slastnou závrať i bez zde hojně pěstované marihuany! Svobodu rámují bílé pentle velehor... Za celý trek nepotkáme bělocha, jsme zde jediní cizinci. „Velký traverz“ neznámým západním Nepálem je velká výzva… 
ČÍNSKÁ ZÁVORA
Poslední horské sedlo Nara Ladna má dle mapy indické tajné služby 4 902 m, realita je skromnější. Chumelenice symbolicky retušuje naše stopy. Přichází vytoužený okamžik, náruč hor uvolňuje první výhled na Tibetskou náhorní plošinu. Obrovský kaňon se rozevírá, je to fakt nářez! Při sešupu do poslední nepálské vísky Sher se stahuje srdce. Možná to ani není srdce... Před mostem řeky Humla Karnali nechávám partičku a své věci, dojemné loučení je snad jen krátkodobé. Vyrážím sám vyjednávat s čínskou armádou. Cesta za řekou se někam vytratila, brodím se s horkou hlavou ledovou vodou. Obava z vojáků a černých kožených bund tajných složek nejde odložit. Nepoznané vzrušuje, ale v jiné tónině. Takhle to nechci! Pozorují mne na mušce? Zarachotí výstřel čínské dvojky, zbarví se řeka krví… Nejistota dusí! Jdu si pro výprask? Ať to dopadne jakkoli, chci to mít za sebou. Atak nastane ještě před Hilsou. Čínské uniformy s prýmky hrají živé obrazy nabubřelého divadla. Za hranici prý nesmím! Rudý zákaz vstupu do velké země je jak „Kde domov můj“ čínsky! Vybuchuje arogance, dominuje hrubost. Stres útočí, do slov se dere beznaděj. Vše se strašně vleče. Monolog slov splývá v šumění vodopádu. Poslední noc se sněžením byla náročná….Přepadá mne únava, záludně skáče do zátylku a na chvilku mě přemůže. Řítím se do hluboké černé studny, za dlouhého pádu bezostyšně usínám. V polospánku rachotí rezignující věta návratu. Skončím ve vězení!? Bitva o Kailás se neodehrává v horách, ale v čínské oficíně. Jsme blízko propadáku a bezútěšnému návratu? Zdroj zloby je přede mnou. Nejtěžší zápletka má šťastný konec, hraniční boss rozdává odpustky i propustky. Vracím se vítězoslavně pro ostatní. Už společně absolvujeme další rozmary čínských vojáků. Hledají svůj den, zabavují nám potraviny. Vlk se nažral, kozy zůstaly celé… Překračujeme časovou linii, je o dvě a čtvrt hodiny víc. Nejen čas je pekingský, hrubou sílu Číny je třeba nadále pocítit. První tibetský klášter drží vycpaného jaka, sněžného levharta, vlka a překvapivě indického tygra, jen yeti chybí. Máme však jiné starosti, s vojenskými hlavněmi v autě ladím permity v Taklakot. V zelených pytlových uniformách se všude motají vojáci Lidové osvobozenecké armády. Číňané svému „vojenskému městu“ říkají Purang. Kopec nad Taklakotem žaluje zbytky rozstříleného kláštera na rudou sílu. Žilo zde 170 tibetských mnichů, pustošení Kulturní revoluce však z duchovního centra nechalo jen hořké vzpomínky domorodců. Rudá Čína řádila v celém Tibetu. Skvostné kláštery i paláce se měnily v trosky, staveniště v rumiště. Duchovní kultura byla systematicky potlačována, inteligence trestána. Účet čínského působení je strašný: 80 000 mrtvých během vojenského vpádu roku 1949 a při potlačení povstání v roce 1959. Milion Tibeťanů zemřelo ve věznicích, pracovních táborech a při hladomoru. Z více než šesti tisíc klášterů, chrámů a svatyní, jich zůstalo třináct. Dříve v nich žilo 600 000 mnichů… Vojenskou okupaci nahradila násilná etnická asimilace. Vedle šesti milionů Tibeťanů dnes žije v Tibetu přes sedm milionů Číňanů. Ekonomická okupace je plíživá. Nádherné sochy z počátků buddhismu zde přežily  stovky let. Rozbila je až „kulturní revoluce“. Čínskou branou vstupujeme do Tibetu…
POPRVÉ JE VŠE PANENSKÉ
Krajina se mění, zde na severu má pouštní charakter. Výška Tibetské plošiny a její izolace od oceánských větrů způsobuje extrémní výkyvy teplot a nedostatek vody. Monzuny z Bengálského zálivu deponují vláhu na jižních svazích Himaláje. Po dlouhém čekání přichází vytoužený okamžik. Poprvé je to vždy nejsilnější! Sedlo Gurla La servíruje průhled na nejposvátnější horu světa. Vzduch se chvěje, jako přízrak se v dálce zjevuje magický trojúhelník. Tajemná hora Kailás je považována za střed světa a osu vesmíru, kolem které se vše otáčí. Koncentruje duchovno, síla místa je mimořádná! Jako sídlo bohů a centrum bytí uctívají Kailás národy Himálaje i velká světová náboženství. Hora je ztělesněním mystické Meru, představuje axis mundi kouzelných sil. „Vzácný sněžný vrchol“ měří jen 6 714 metrů, přesto je nejvýznamnějším náboženským masívem planety. Návštěva hory je uskutečnění životního snu, nejen pro poutníky!
Pro hinduisty je mystickým rájem, kde Šiva pobývá ve věčné meditaci s dcerou Himaláje, krásnou Párvatí a jejich synkem Ganešou se sloní hlavou. Nahoře je nebeský trůn Brahmy, stvořitele světa. Ganga prý padá z nebe přímo na vrchol a rozděluje se do čtyř proudů, aby jej očistily. Buddhisté Kailás nazývají Gang-ringpočhe - „Sněhový klenot“. Jako posvátná mandala je sídlem tantrického božstva Čakrasamvary a jeho ženy Vadžravárahi.
Bönismus vnímá horu jako mocný hrot spojující nebe se zemí. Devítipatrová hora svastiky je středem říše království Žang Žung. Na „Křišťálového obra“ sestoupil zakladatel učení Tonpa Šenrab. Džinisté nazývají horu Astapada, často ji zobrazují na kosmogramech. Guru Rishaba zde dosáhl osvícení. Srdce Tibeťanů osciluje mezi bönismem a buddhismem. Soutěž božstva Naro Bön Chung a buddhistickým světcem Milarapou  o trůn svaté hory je legendární. Velkorysý Milarapa po vítězství předal vrchol bönistům a nechal je obcházet kolem Kailásu.
Posvátnou horu nesmí nikdo znesvětit. Jen Tonpa Šenraba na vrchol sestoupil z nebe, Milarapa se na něj spustil po světelném paprsku. Horu nikdy nedobyla žádná horolezecká výprava. Číňané v minulosti vydali několik povolení k výstupu (i R.Messnerovi), ale z náboženských důvodů k nim  nedošlo.
POSVÁTNÁ KORA
Kolem magické hory Kailás vede posvátná kora. Absolvováním mimořádně zajímavé a náročné trasy se každý duchovně očistí a promění. Poutní okruh je pro všechna náboženství stejně dlouhý, 53 kilometrů. Hinduisté, buddhisté i vyznavači dalších duchovních směrů podstupují nejnáročnější pouť, aby získali zásluhy a očištění pro příští život. Nenechají si dosažené výdobytky pro sebe, obětují je pro blaho všech živých bytostí. „Posvátná pouť pročistí naši mysl“, říká Jeho Svatost dalajlama. Život je jednou z poutí v nekonečném koloběhu převtělování. Má řadu forem v různých sférách bytí. Smrt je velká nová šance, vstupní brána k lepšímu znovuzrození. Pro Tibeťany je živá celá příroda, vše prostupují dobré a zlé síly v podobenství duchů, démonů a božstev. Strhující koloběh životů přináší radosti i utrpení. Buddhisté se snaží cyklus narušit dosažením nirvány. Neupínají se tolik k materiálním hodnotám, směřují k nehmatatelnému životu a duchovnu . Vše se vrací, dobré se odvděčí dobrem, zlé odplatou. Dobro může zvítězit jen tehdy, když ho dosáhnou i všichni ostatní. Bohové tvoří slušnou oporu, ale každý se spoléhá hlavně na sebe. Dobrým činem je i posvátná pouť, Tibeťané s duší nomádů jsou s ní bytostně spojeni. Získají zásluhy pro život nynější i příští.
Cesta kolem hory má několik etap, které symbolizují cestu životem, smrtí, posmrtným stavem a znovuzrozením. Někteří poutníci odměřují celou cestu vlastním tělem. Pronesou modlitbu pokloní se na zem, pak popojdou o délku těla a vše opakují. Sepjaté ruce se krátce zastaví před čelem, krkem a srdcem. Jde o propojení mysli, řeči a těla. Když je v patřičném souladu jak myslím, mluvím a konám, směřuji správnou cestou k vlastnímu probuzení.  První tři úklony patří Kailasu, další tři jezeru a poslední tří Darčhenu.
Tibeťané žijí trvale na náhorní plošině, nemají s převýšením hor větší problémy. Horší je to s ostatními. Daň exkurze do neznáma bývá krutá. Zvláště pro zájezdní skupiny Indů, kteří sem přijíždějí v uspěchaných výletech okleštěného času. Pod tlakem okolností a unáhlené logistiky pospíchají vzhůru. V neznámém vysokohorském prostředí se necítí dobře. Špatně se dýchá, pobolívá či přímo třeští hlava. Chtějí trápení zkrátit, v narůstající křeči zkracují výstup. Osudná chyba je fatální. Za náš letošní pobyt zde zemřeli tři lidé. Minule před námi skonal německý turista, čelová svítilna mrtvole na horské pěšině ještě svítila. Musel zemřít krátce před naším příchodem. Proč? Nebyl horší, jen podcenil rizika výstupu. Hory mají odlišné tváře…
Vydejme se na pouť, která ve své podstatě nikdy nekončí. Posvátná kora vede hlubokým sněhem, koryty potoků... „Plazivá chůze“ kolem posvátné hory Kailás trvá tři týdny. My ji „proběhneme“ za tři dny...
Kde je hranice jejich vyčerpání? Kde síla, kterou vyžaduje zakončení tak náročného putování? Kolik je těch, kteří došli přes hory, řeky a pláně až sem? Aby po několika pádech už třeba nikdy nevstali… Krátí se dny udržované temnoty náboženského fanatismu?
Před námi je nejkrásnější místo Himálaje. Kolik lokalit si však přisvojuje v různých koutech hor titul nej? Nejkrásnější z krásných…
Někteří zdatní Tibeťané, jenž horu obcházejí několikrát, vstávají brzo ráno a projdou celou cestu za jeden den. Poutníci přicházejí k hoře Kailás, aby posvátný masiv obešli po padesát tři kilometrů dlouhém okruhu. Kora je pro Tibeťany, parikráma pro hindy. Buddhisté a hinduisté putují zleva doprava ve směru hodinových ručiček, bönisté obcházejí horu v protisměru. Okruh začíná a končí v Darčhenu na úpatí hory Kailás. Na trase jsou zajímavé buddhistické kláštery Diraphuk a Cutulpuk. Klíčové je horské sedlo Dolma La v nadmořské výšce 5 660 metrů. Zde se kora láme do znovuzrození a očisty.
Pouze o délku těla se posouvají vždy po každé pokloně „plazivé chůze“. V rituální pokloně se zapojí všechny tři symbolické úrovně bytí. Tělo se sklání do sněhu v náboženské pokoře. Modlitbami se projeví energie řeči. Mantry soustředí mysl k duchovnímu cíli. Mysl se upíná na duchovní kvality božstev, které inspirují na cestě k probuzení.
Vlasy padají ženám do čela a zakrývají jim obličeje, spálené sluncem. Některé posedávají na truhlách svých pokladů a zvolna přežvykují vyschlou flaksu unaveného masa. Muži v promaštěných kožiších na holém těle. Pokud si pomalují kůži černou smůlou, chrání si pleť proti slunci. Jsou zvyklí jen na vytí větru a klid zasněžených dní.