Hustě prší a voda mění prašnou cestu na potok bahna slušného rozměru. Přesto jdeme dál. Jsme totiž na cestě ke ztracenému městu (Cuidad Perdida), pozůstatkům starého indiánského osídlení, po staletí zapomenutého v džungli severní Kolumbie. Dnes se sem dá dostat jen pěšky, na pětidenním treku tropickou krajinou.
Národní park Sierra Nevada de Santa Marta, kde se Cuidad Perdida nachází, byl již od druhého století př.n.l. osídlen příslušníky etnika Tairona. Ti zde do příchodu Španělů v 16. století založili několik osad, z nichž Cuidad Perida byla pravděpodobně největší, s populací kolem 2000 obyvatel. Taironové žili sice ve skromném obydlí ze dřeva a bambusu, ale všichni, i ti nejchudší, byli bohatě ozdobeni zlatem. Jejich nesmírné bohatství samozřejmě imponovalo Španělům, kteří se je několikrát pokusili podrobit. Taironové, jakožto hrdý národ, však dobyvatelům nepodlehli, raději zakopali svůj majetek, zničili města a přestěhovali se do vyšších poloh pohoří Sierra Nevada, kam si již Španělé netroufli. V Kolumbijské džungli tak zarůstalo jejich bohatství, až bylo v roce 1975 objeveno místními bandity. Cesta k rekonstrukci a zpřístupnění Cuidad Perdida pro turisty, ale nebyla jednoduchá. Celá oblast Sierry Nevady bývala vyhlášenou pěstírnou koky a o turisty zde nikdo neměl zájem. V minulém desetiletí se ale podařilo kokové zemědělství omezit, vybudovat stezku pro turisty a zlatý poklad uložit v bogotském muzeu zlata, což je jedno z nejkrásnějších světových muzeí.
Samotné místo Cuidad Perdida je krásné spíše svou polohou než dávnými pozůstatky. Zbyly zde terasy poskládané z kamenů a schodiště, na kterých dříve stály dřevěné domy. Taironové dobře věděli, kam své město postavit: výhledy do okolní džungle, včetně několika vodopádů, jsou úžasné. Když se vydáte do Cuidad Perdida, užíváte si ale především cestu samotnou. Kromě zmiňovaných překážek, denně brodíte a koupete se v křišťálově čisté řece, pozorujete vodopády a bujnou tropickou vegetaci, máte možnost se potkat s lidmi Kogi, potomky starých Taironů, kteří stále žijí stejně jako jejich předchůdci. V kulatých domech, ženy rodí děti, muži žvýkají koku, děti si hrají se štěňaty a doufají, že zrovna ony spadnou do těch 50 procent, která se dožijí dospělosti.
Hned vedle Sierra Nevada je další národní park Tayrona. Zde je také možnost setkat se s Kogii, ale tato oblast je známá především svým divokým karibským pobřežím. Ubytování je zde jen v jednom z mnoha kempů, ale o to lépe, alespoň se člověk cítí opravdu jako v přírodě a báječně si odpočine. Ke koupání můžete vyhledat jednu z uzavřených tyrkysových lagun a v jejích vodách plavat po boku želv, které sem chodí klást svá vajíčka.
Hlavní atrakcí karibského pobřeží ale není ani jeden ze zmiňovaných parků, nýbrž město Cartagena. Staré španělské přístaviště je dnes zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO a je popisováno jako jedno z nejkrásnějších měst Karibiku. Jsou zde opulentní náměstí s koloniálními paláci a katedrálami, stejně tak jako křivolaké uličky mnohabarevných domů, jako stvořených pro bloumání a vysedávání v kavárnách. Město bylo za španělů několikrát vydrancováno piráty a i dnes si zde dokážete představit Johnnyho Deppa prchajícího před spravedlností.
Zatímco pobřeží Karibiku je exotické, ve městech a vesnicích kolumbijských hor se nemůžete zbavit pocitu, že jste v nějaké západoevropské zemi. Čisté ulice, úhledně postavené domy, fungující služby, autobusová nádraží, která by si nezavdala s většinou letišť, pohodlné autobusy i hotely a také evropské ceny. Člověku nejde na rozum, jak to že jsme v zemi, která má asi třetinové HDP na obyvatele jako Česká republika a už vůbec ne, že jsme v zemi, které ještě před 10 lety vládly guerillové skupiny a narkobaroni. Ten nejznámější ze všech, Pablo Escobar, žil přímo tady a Medellín byl světovou metropolí kokainu a přestřelek gangů. Dnes je Medellín jedno z nejbezpečnějších měst Jižní Ameriky, s čilým kulturním i zábavním životem. Podobně se cítíte i v hlavním městě Bogotě. Všechen tento pokrok je přičítán na vrub současnému prezidentu Álvaro Uribovi, který se dostal k moci v roce 2002 po čistě proti-guerillové kampani a díky několika chytrým plánům a vysoké finanční pomoci z USA se mu za 10 let podařilo dosáhnout neuvěřitelných výsledků.
V oblasti kolumbijských And se krásně toulá. Je zde hned několik roztomilých koloniálních městeček, která lze použít jako základnu k průzkumu okolní přírody. Mezi nejkrásnější patří barevné Solento a trek údolím řeky Cocory, kde rostou dlouhatánské kolumbijské voskové palmy nebo Barricharu a starou indiánskou stezku do vesničky Guane. Všechno jsou to místa, kde stres je slovo stres naprosto neznámým pojmem.
Tři barvy kolumbijské vlajky: žlutá, červená, modrá. Zlé jazyky tvrdí, že jsou to barvy tří jejích hlavních vývozních surovin: zlata, kávy a … kokainu. Ještě před 10 lety byla Kolumbie pro turisty zapovězenou oblastí, kdo nechtěl zjistit, kolik je jeho rodina ochotna zaplatit za jeho výkupné, se této zemi zdaleka vyhnul. Dnes je Kolumbie bezpečná země se vzkvétajícím turizmem i ekonomikou. Pohádkové pobřeží Karibiku, divoké vlny Pacifiku, vrcholky And, amazonská divočina – Kolumbie má prostě všechno. Vypadá to, že se tato krásná země konečně našla.
