Liduprázdná Tanzanie

Parky v centrální Tanzanii, kam jsme měli namířeno, jsou sice i za normálních okolností turisty málo navštěvované ale i tak se výjimečně stalo, že jsme v národních parcích Mikumi, Ruaze a Selous potkali jen jedno auto se dvěma postaršími bělochy, zcela jistě zde žijící. Nádherná doba bez turistů! Dojem, kdy nekonečné prostory africké divočiny patří jen vám, je neopakovatelný!

Už při průjezdu NP Mikumi vidíme spousta zvěře okolo hlavní silnice. Následující den jezdíme téměř sami po otevřených pláních mezi stády impal, žiraf, pakoňů. Stádo hrochů, společně s krokodýli odpočívá v jezírku Hipo Pool a také sloni se nakonec objeví. Jen na ty kočky ne a ne narazit. Následující dopoledne navštívíme rodinu místních Masajů, kteří se nám věnují více než v „profláknutých“ turistických oblastech okolo Serengeti. Něco jako rodinná návštěva. Příští den jsem lidem zpestřil procházkou v krásném erozním údolí Isimila Stone Age – místo, kde byly nalezeny pozůstatky hominidů.

Na návštěvu, snad nejhezčího parku v Tanzanii – Ruahy, jsem tentokrát vyčlenil více času. V jednoduchých Bandas, ale s postelí sprchou a WC na pokoji, jsme spali čtyři noci. Campus je situován přímo na břehu nádherné řeky Ruahy, kde se neustále něco dělo. Po safari v  kuchyni, která je součástí kempu, jsem si pak sami kouzlili jídla. Nezapomenutelným gurmánským zážitkem byl v zázvoru a česneku naložené a následně ugrilované dvě kozí stehna zakoupené od místních pastevců.

Čtyři dny safari jsou ideální na to, aby se stihla projet zdejší pestrá krajina. Nedaleko Kilimatonga, neboli levhartí skály, jsme hned při příjezdu spatřili krásnou levhartí samici odpočívající pod vzrostlým baobabem. Navštívili jsme palmové háje v okolí říčního koryta Mwagisi Sand River, projeli jsme odlehlé Malé Serengeti se spoustou baobabů, ve stínu akácií na břehu řeky Ruahy jsme pozorovali početná stáda slonů, damany vyhřívající se v ranním slunci na skalnatých kopies a také i zde vzácné antilopy – kudu malé a gazely Grantovy. Fotily jsme nádherné západy a východy slunce přes tisícileté baobaby. Jen ti lvi zase nikde, jen každou noc slyšíme jejich impozantní řev.

Už si ze mě dělali všichni legraci, když jsem jim stále ukazoval místa, kde všude jsem je dříve spatřil. Těch míst bylo počítám na čtrnáct. Já však "zkušeně" tvrdím, že pokud uvidí lvy hned první den, jde z mé strany o špatně naplánované safari, protože pak už by se neměli na co těšit. K nalezení lvů už mi ale zbývá jen poslední den v Selous… Nervózní z toho ale nejsem. Náhoda přece přeje připraveným!

Plán tentokrát vyšel na 100%. V Selous jsme viděli „krále zvířat“ hned dvakrát. Nejprve smečka samic na dně vyschlého koryta řeky, a pak následoval obrovský samec, tak blízko u auta, že by se na něj dalo sáhnout rukou. A nebyl sám. S nedaleko ležící samicí se chystali na týden trvající Love Story. Po tuto dobu neloví, jen se dnem i nocí v intervalu 15-20 minut páří. Ještě že nejsem lev…

Přenádherných 16 dnů v divočině, které jsem si s Pepou okořenili několika „švihy“ na horských kolech, jsme zakončili ve vyhlášené rybí restauraci v Daresu a už nyní, v letadle na cestě domů, mi v hlavě běží několik plánů na další safari v Africe v této neopakovatelné době.