Na skok do Jižní Ameriky

Peru

Lima, „Ciudad de los Reyes“ neboli město králů, se pyšnila bohatým sídlem španělských místokrálů a dnes je hlavním městem Peru. Město se rozpíná, že konce nespatříte, a proto se jí přezdívá chobotnice, jejíž chapadla se plazí daleko od pobřeží do okolních kamenitých kopců. Přístav, který v Limě Španělé zbudovali, se stal nejbohatším a obchodně nejvýznamnějším městem Jižní Ameriky, překladištěm koření, ovoce, zeleniny a pochutin, s dobrou dostupností rybolovu a mořských plodů. K velké rozmanitosti kultury a gastronomie přispěly i migrační vlny v průběhu historie a tak dnes je Lima i gastronomickým centrem. Nesmíte odjet bez ochutnání koktejlu „Pisco sour“, míchaného nápoje z peruánské pálenky „pisco“ (nejlepší vám umíchají v bohémské čtvrti Barranco v baru Ayahuasca). Zajděte si na delikatesní „ceviche“ (syrové mořské plody marinované v limetkové štávě) třebas do „Cebichería La Mar“, když budete procházet překrásným náměstím Plaza de Armas. Kdo má rád klasiku, tak se zde nabízejí sendviče s „porchettou“ (pečeným vepřovým masem), ochutnejte polévku z „quinoy“ (malá obilovina) a jako přílohu si objednejte různé druhy brambor a kukuřice (jeden z druhů třeba černé barvy). Nápoj inků je „chicha“ - pivo z kvašené kukuřice a nezapomeňte na „cuy“ (to je to známé grilované morče a zároveň delikatesa s vynikajícími nutričními hodnotami).

V Limě stojí za vidění i čtvrť Miraflores s Parque de Amor (park lásky oblých tvarů), kde se dá strávit celé odpoledne piknikem, koukáním na surfaře ve vlnách nebo adrenalinovým skokem tandemovým padákem. Nebuďte překvapeni, že v Limě je téměř celý rok tak trochu zataženo. Místní na to mají i přísloví a tvrdí, že nebe nad Limou je šedivé jako břicho osla. Když ale vysvitne paprsek, uvidíte, jakou má sílu a budete si přát, aby se zase rychle schoval.

Do Peru všichni se jezdí kvůli inckým památkám, které zde zůstaly zachovány i přes období španělské kolonizace. Po shlédnutí archeologického skvostu Machu Picchu, pevnosti Sacsayhuamán a nádherného středu města Cuzco, centra kultury Inků, si lehce představíte krásu a vyspělost celé jejich říše. Památky jsou přístupné, a tedy skutečně je možné podrobně prozkoumat a případně ohmatat posvátné obří balvany, které sem Inkové těžce dopravovali z okolí. Vše sloužilo k úctě k bohům a k velkolepé červnové slavnosti „Inti Raimi“.  

„Machu Picchu je turistické a je tam narváno, navíc je to vysoko a určitě budu mít výškovou nemoc“. Tak to je běžný omyl. Regulace vstupů v posledních letech a úřednická důslednost pokladníků kontrolujících Vaši vstupenku objednanou asi rok dopředu vás přesvědčí o tom, že tam narváno rozhodně nebude, protože kapacita návštěvníků je omezena.

Od strážní věže komplexu se otevírají neskutečné výhledy a nacházíte se v nadmořské výšce 2 500 metrů, tady ještě „výškovku“ nikdy nikdo neměl. Při prohlídce komplexu Machu Picchu, skutečně jednoho z nejmagičtějších míst světa, se od místního průvodce dozvíte ty nejzajímavější pikantnosti ze života Inků nebo vás poučí o tom, že rostlinka koky není nebezpečná droga, ale posvátná bylina Inků. Potom můžete ještě procházkou na Sluneční bránu El templo del Sol, ke Chrámu Kondora Templo del Cóndor nebo tu si jen vychutnat zdejší západ slunce. Po návštěvě komplexu Machu Picchu je možný výstup na jeden z okolních vrcholků Huayna (Wayna) Picchu (2 700 metrů, délka výstupu asi hodina, převýšení 300 metrů) nebo Montaňa Machu Picchu (3 080m, délka výstupu 1,5 h). Oba vrcholky mají po cestě vyhlídky a odpočívadla a rozhodně stojí za tu námahu! Překrásné místo, je tak snadné se tady nechat unést atmosférou a duchem místa, které objevil Hiram Bingham, dobrodruh a cestovatel. Peru samozřejmě není jen Machu Picchu a Lima, nabízí tajuplnou Nazcu nebo pohoří Huascarán.

Bolívie

Do Bolívie zase jezdíme kvůli neskutečně pestré přírodě a také lidem a jejich zvykům. La Paz, nejvýše položené město světa (4 000 m), vás přepraví sítí lanovek v rámci MHD, takže uvidíte jak koloniální centrum, tak i vyvýšené chudší čtvrti, kde do strmých strání stoupají „městští šerpové“ a nosí nákupy místním a zavazadla turistům, pokud si neznalostí nebo omylem zvolí ubytování např. v El Alto.   

Bolívie má překrásnou přírodu, u břehu jezera Titicaca se rozprostírá městečko Copacabana s výhledy na pohoří And nebo solná poušť Salar. Bolívie je také jedna z mála zemí, kde se ještě dnes dá nenávratně ztratit v pralese (film Ztracen v džungli, 2017). Dalším místem, kde cítíte ducha Inků je Isla del Sol, sluneční ostrov, který se vynořil z jezera Titicaca. Celodenní přechod ostrova přes Escaleras de los Inka až k Pumí skále, s krásnými výhledy na jezero a pohoří Cordillera Real je zážitkem na celý život.

Nenechte si ujít adrenalinový sjezd na kolech po „Ruta de la Muerte“ cestou smrti do „Coroica“. Na kole cyklista sviští džunglí, horami, pod vodopádem, šotolinou, kličkuje mezi domorodci až do údolí k fantastickému koupání v říčce s obědem, kde můžete prach z cesty spláchnout pořádným „pisco sour“.

Argentina

Buenos Aires je skutečně světovou metropolí a je to cítit na každém kroku. Chvíli se člověk cítí jako v New Yorku, chvíli jako v Madridu, jakoby jednou nohou v civilizované Evropě a druhou v divoké Jižní Americe. Nechte vést vaše kroky do historického centra, na náměstí Plaza del Mayo objevíte prezidentský palác Casa Rosada, z jehož balkónu promlouvala Evita a Perón k celému argentinskému národu. Najdete zde moderní obchodní centra, krásné parky a zeleň, kavárny ve stylu art deco, knihovnu El Ateneo, která bývala divadlem a v jejíž ložích si můžete prohlédnout knihu, kterou si potom možná i zakoupíte. Avenida Corrientes žije ve dne v noci obyvateli Buenos Aires „porteňos“ spěchajícími na oběd z okolních kanceláří a večer pak zase do barů, divadel, kin. Caminito je nejznámější ulice čtvrti La Boca (ano, zde se taky nachází ten stadion Boca Juniors), je to živé muzeum barevných domků kde obyvatelé migrující z Evropy v průběhu 19.století použili části lodí a také pestrých lodních barev na to, aby si svá nová obydlí zkrášlili. Dnes je to povinná zastávka pro každého návštěvníka a světová rarita s příjemnou atmosférou pro odpolední chvíle strávené s argentinským maté v ruce. Pití maté je pro Argentince jako pivní kultura pro Čechy, je zde tak trochu národním sportem. Tedy se určitě nevyhnete všudypřítomným termoskám s horkou vodou na zalití maté a „calabazou“ původně vydlabanou dýní - dnes krásnými nádobami, ze kterých se maté popíjí speciálním pítkem („bombilla“).

Až budete v Buenos Aires, metropoli tanga, nesmíte si nechat ujít tango show nebo některou z „milongas“, které se zde pravidelně konají. Opět, může se to zdát býti „příliš turistické a tím pádem nic pro mě“ ale  je to životní zážitek. Pro umocnění chuťového prožitku si nezapomeňte objednat Argentinské červené víno Malbec nebo Syrah. Nebo oboje. Na tango show se chodí do klubu Madero tango, které se nachází v Puerto Madero, na břehu Rio de la Plata, přes most „Puente de la Mujer“ (navržen architektem Santiago Calatravou) a v noci jsou jeho elegantní tvary krásně osvícené. 

V okolí Buenos Aires je možné navštívit některou „Estancii“ a seznámit se se životem farmářů a honáků. Příjemným únikem z velkoměsta může být i jednodenní výlet trajektem do městečka Colonia de Sacramento, která instantně zprostředkuje návštěvu další jihoamerické země, Uruguaye. Koloniální městečko, kde si v poklidu objednáte skvělou kávu a zákusek je za odměnu (dejte si cokoli s „dulce de leche“, sladký mléčný karamel, tady v Uruguayi je nejlepší!).

Možná jste už viděli v životě mnoho vodopádů, ale zaručuji, že se vám zatají dech při pohledu do Boca del Diablo, ďáblova chřtánu vodopádů Iguazu. Cataratas je možné navštívit z argentinské a brazilské strany, těžko srovnávat, která je krásnější. Pravdou je, že každá strana nabízí jiné zážitky, Brazilská sprchu těsně pod vodopádem, Argentinská chodníček až do chřtánu ďábla. Když budete mít štěstí, můžete jít na noční prohlídku vodopádů za svitu úplňku a zvuků okolní džungle, tak poznáte Iguazu i ze třetí strany.

V Argentině je toho tolik, že by tady člověk mohl strávit půl roku objevováním a poznáváním krásných míst. Vinný kraj Mendoza s překrásnými výhledy na okolní kopce nebo divoká Patagonie, o které třeba napíšeme příště. Co musíte ochutnat jsou místní steaky „bife de chorizo“, „lomo“ – steak z hovězí panenky, „bife ancho“ – roštěná, „asado“ – rožněné maso, které zde mistrně připraví na grilu, „costilleta“ – žebírka, ze sladkého „churros“ s horkou čokoládou, ze zeleniny „palmito“ – křupavá zelenina, srdíčko z palmy, vzhledem k místní početné italské menšině také pizzu a hlavně maté!

Brazílie

Na první vdech Brazílie svou bohatostí přírody a vřelostí obyvatel naprosto pohltí, až tak, že se naučíte trochu brazilský taneční styl sambu, trochu bojové umění „capoeiru“, trochu „šišlat“ portugalsky, trochu o literatuře (přečtěte si povídky Clarice Lispector nebo romány Guimarães Rosy) a trochu o architektuře (Oscar Niemeyer a jeho stavby uvidíte hlavně v hlavním městě Brasília) a toto všechno vynaložené úsilí jen proto, abyste byli blíž této krásné zemi a lépe jí porozuměli.

Velikost země Brazílie je oslňující hlavně ve chvíli, když po dlouhém plánování cesty, kdy si neznale místních poměrů naplánujete na mapě prstem přejezd Rio de Janeiro – Sao Paulo na „pár hodin“ a zjistíte, že může trvat i pár dní. V dopravní špičce jednoho z největších měst světa (Sao Paulo, cca 22 milionů obyvatel) můžete ujet i 1 km za 5 hodin. Cesta ze Sao Paula do Ria je sama o sobě velkým zážitkem, nacházíte se v oblasti pozůstatků (rozuměj přes milion km2) tropického lesa Mata Atlantica, džungle, která neprostupností skrývá své poklady před civilizací.

„Bylo tam nějakých osmnáct či dvacet mužů, měli tmavou pleť a všichni byli nazí, s odhaleným pohlavím. V rukou měli luky a šípy“. Pokud si takto představujete přílet do Brazílie, vězte, že žádní divoši vás zde neuvítají. Už vůbec ne na supermoderním mezinárodním letišti pojmenovaném po králi hudebního stylu bosanova, kterým byl kytarista Tom Jobim. Výše popsaná scénka pochází od písaře Pero Vaz de Caminha, který pečlivě dokumentoval první kroky Portugalců na brazilské půdě v roce 1500.

Rio de Janeiro, lednová řeka, jedno z nejkrásnějších a nejzajímavějších měst na světě. Národní park Tijuca se rozprostírá po celém městě od pláží přes kopce (Pão de Acucar, na který vás vyveze lanovka, Corcovado se sochou Krista, který v noci jako by létal nad městem, Pedra da Gávea, dominantní hora města viditelná z pláží Barra da Tijuca, kam se dá jít na celodenní trek), dotýká se světoznámých pláží Copacabana a natahuje svoje liány až k k chudinským čtvrtím „favelas“ (podle největší z nich Rocinha byl natočen i jeden z nejznámějších brazilských filmů Cidade de Deus). Aktuálně se favely proměňují, v jejích ulicích rostou „hipster“ hospůdky a kavárničky a stěhují se sem i bohatší obyvatelé města. Stejně jako v jakémkoliv velkoměstě je třeba být opatrný a dodržovat jistá cestovatelská pravidla, nicméně vzhledem k chudým favelám sousedícím s nejluxusnějšími hotely a domy v Riu je třeba být extra opatrný, drahé hodinky a briliantové náušnice dámy nechte doma, na pláži Copacabana je nebudete potřebovat.

Co ale na pláži (a jinde) bude potřeba ochutnat, je to následující: „açaí“ (studená dřeň plodu acaí se zázračnými účinky a spoustou antioxidantů, „sorvete“ (zmrzlinu), kterou roznášejí v chladících boxech po pláži, „capirinha“ (koktejl z cachacy, limetky, cukru), „água de coco“ (vodu zeleného kokosu), Pão de queijo (zapečené pečivo se sýrem), „feijoada s farofou“ (hlavní chod připravený z masa, fazolí, bobkového listu), Juçara (bobule neznámá i pro některé Brazilce, ze které se připravují fresh džusy), fresh džus z dužniny plodu kakaa, „muqueca“ (lahodné hlavní jídlo z mořských plodů a kokosového mléka).

Zážitek z karnevalu nebo fotbalového zápasu v Brazílii je nepopsatelný. I ten největší fotbalový analfabet nezaujatý sportovními utkáními na stadionu Maracaná při fotbalovém zápase v kotli fanoušků řve nadšením a fandí o život jako všichni Brazilci (v mém případě, aniž by záleželo na tom, který tým zrovna vítězí nebo který tým hraje).

A až tam pojedete, přivezte prosím od Brazilců bezprostřednost a radost ze života, skvělou schopnost komunikace ve všech situacích, radost z každého okamžiku a schopnost užívat si život plnými doušky nehledě na okolnosti, věk nebo revma, a kousek bohatosti tamní magické přírody. Budeme se těšit!