Nejkrásnější divočina v Africe

V poledním horku se k sobě ve stínu obrovského baobabu tiskne několik slonů, aby ochránili své mladé. Je to jen zlomek zdejší desetitisícové „rodiny“ – největší sloní populace ve východní Africe. Období sucha vrcholí, vyprahlá vegetace je zbarvena dozlatova. Nedaleko odtud, na východní hranici parku, teče řeka Great Ruaha, ale zůstaly z ní už jen poslední tůně a v nich se k sobě tisknou hroši a krokodýli. Zvěř ze širokého okolí se jde napít k posledním zbytkům vody a na břehu číhají na svoji kořist predátoři.
Bašta původní divokosti
Pokud byste měli možnost navštívit jen jeden park v celé Africe, pak by to určitě měl být národní park Ruaha. Nachází se ve střední Tanzanii, 130 kilometrů západně od města Iringa. Počet návštěvníků parku má vzrůstající tendenci, ale v porovnání se známějšími parky na severu Tanzanie jej turisté navštěvují spíše sporadicky. Zdejší ekosystém o celkové rozloze 40 000 km² zahrnuje přilehlé lovecké rezervace Rungwa, Kizigo, Muhesi, Lumba a Usangu a je největší nedotčenou přírodní oblastí Tanzanie. Samotný park je se svými 10 300 km² plochy po Serengeti druhým největším národním parkem země. Jen asi dvacet procent rozlohy parku se využívá pro safari. Turisticky využívaná část mezi řekami Great Ruaha a Mwagusi Sand River má velmi solidní síť celoročně sjízdných cest, nabídku kvalitního ubytování, dobré možnosti pro pozorování zvěře a je vegetačně velmi pestrá. Naleznete zde jak otevřené travnaté pláně s osamělými mohutnými baobaby, tak neprostupnou buš nebo typickou savanu s porosty vždy zelených akácií i palmové háje lemující břehy řek. Zbylá, větší část parku nad 200 metrů vysokým srázem zůstává trvale nedotčena a skýtá divoké zvěři klidné útočiště.
Písečné studny žíznivých slonů
Životodárným zdrojem pro park a jeho obyvatele je řeka Great Ruaha. Pramení v horách, ale její hlavní zdrojnicí jsou rozlehlé mokřady Usangu, rozprostírající se 50 km jihozápadně od parku. Dno řeky je na mnoha místech poseto žulovými balvany a voda se v řece drží i během období sucha. Pokud se ubytujete ve stylové Ruaha River Lodge ležící u řeky, pak přímo z její terasy můžete pozorovat ptáky, hrochy, krokodýly a ostatní zvěř, která sem chodí pít. Při troše štěstí můžete na břehu řeky sledovat i poměrně častá lovecká dramata. Great Ruaha protéká třemi vegetačními pásy. Na jihozápadě je lemována trnitým porostem Commiphora, plným bodavých much tse-tse, ve střední části parku pak teče opadavými porosty Combretum a Brachystegia (ve svahilštině známé jako les miombo). Na severovýchodě protéká překrásným akáciovým hájem. Hranice národního parku řeka opouští za soutokem s Mwagusi Sand River. Jak už naznačuje název tohoto přítoku (Písečná řeka Mwagusi), je jeho koryto po většinu roku bez vody. Zdejší břehy jsou porostlé palmami – dumami thébskými (Hyphaene thebaica) a lontary vějířovitými (Borassus fl abellifer). Když překročíte koryto řeky Mwagusi, ocitnete se v prostoru zvaném Little Serengeti (Malé Serengeti). Překrásné pláně plné baobabů ovšem připomínají spíše park Tarangire. Oblast Malého Serengeti si oblíbili zejména sloni, kteří tudy pravidelně procházejí k řece, aby se napili, a to i v období, kdy zde už zdánlivě žádná voda není. Sloni ovšem dokážou vycítit a najít i vodu ukrytou pod vrstvou písku. Aby se k ní dostali, hloubí si choboty v písku jakési studny. Tato činnost je velmi prospěšná i pro ostatní zvěř, která k odkrytému zdroji přichází poté, co se občerství sloní „kopáči“.
Štěstí má lehkou práci
Nejlepší dobou pro pozorování zvířat je období sucha mezi květnem a prosincem. V případě, že si chcete užít pocitu opravdové divočiny s minimem turistů, doporučuji navštívit park během období dešťů (leden–květen). Tehdy přicházejí v pozdních odpoledních hodinách bouřky a užaslému návštěvníkovi se naskýtá pohled na dramatické mraky nasvícené sluncem. Díky průzračnému vzduchu jde o ideální období pro fotografy. Navíc i během období dešťů se stává, že několik dní vůbec neprší a stále svítí slunce. Zpravidla v únoru bývá mezi dešti delší přestávka. Park je svěže zelený a plný ptáků (440 druhů). Pozorování zvěře je vždy o štěstí, ale buďte bez obav, i v této době narazíte na smečky lvů, velká stáda slonů a různé druhy jinde v Tanzanii vzácných antilop. Žije zde kudu malý i velký, antilopy vrané se šavlovitě zahnutými rohy, antilopy koňské, ale i ostatní běžné druhy (je zde například oblast nejjižnějšího výskytu gazely Grantovy). Park by se klidně mohl jmenovat „žirafí“, protože těchto důstojných kopytníků zde žije kolem 8 000. Rovněž tady máte velkou šanci spatřit psy hyenovité, kteří jsou jinak ve východní Africe velmi vzácní.
Útočiště psů hyenovitých
V národním parku Ruaha žije trvale několik smeček psů hyenovitých. Jedna smečka loví devět měsíců v roce na území o rozloze větší než 100 km2 a neustále se přesouvá z místa na místo. Zbytek roku traví poblíž doupěte a všichni členové smečky se starají o nově narozená mláďata. V jednom vrhu se rodí průměrně deset, ale někdy i devatenáct mladých. Jen málokteré se však dožije dospělosti – úmrtnost je až devadesátiprocentní! Přestože jsou to vynikající lovci, šance na jejich přežiti ve volné přírodě je velmi nejistá. Psi hyenovití jsou kriticky ohroženi kvůli nadměrnému lovu, ztrátě přirozeného prostředí a nebezpečným chorobám. Zda se nepochopitelné, že i když mají k dispozici sebevětší chráněný prostor, pohybují se velmi rádi na okrajích rezervace nebo mimo ni. Mimo rezervaci se zpravidla nakazí od domácích zvířat, nejčastěji vzteklinou od psů. Úzké vazby mezi členy smečky a časté vzájemné olizování způsobuji rychle šíření virových chorob. Další velký problém představuje velikost smečky. Každá smečka má za normálních okolností přibližně dvacet jedinců. Existuje určitá minimální, tzv. kritická velikost smečky, která, pokud se ještě dále snižuje, má za následek neschopnost zbylých členů postarat se zároveň o lov a výživu mláďat. Odhaduje se, že v přírodě přežívá posledních 2 000–5 000 kusů psů hyenovitých. V Ruaze bývají nejčastěji vidět v husté buši mezi Mwagusi Sand River a oblasti zvanou Jongomeru.