Peru

Škola pro budoucí šamany
Právě uprostřed vysokohorských And se nacházejí obrovská města a chrámy prastarých civilizací. Na severu poblíž města Huaraz se ve výšce 3 180 metrů nad mořem skrývá megalitický chrám Chavín de Huantar – prastará svatyně postavená nejvýznamnější pre-inckou kulturou Chavín. Již v době kolem roku 1200 př. n. l. byl tento chrám hlavním rituálním místem. Sem lidé putovali pro konzultaci s orákuly, připravovali se na dráhu šamana či prováděli důležité rituální obřady. Po architektonické stránce nemá chrám Chavín obdoby, jeho tajemnou minulostí se zabýval například i kontroverzní švýcarský záhadolog Erich von Däniken. Ten jeho architekturu spojuje s prvky Šalamounova chrámu a experimentuje s myšlenkou jedné ze základen pro mimozemské návštěvníky. Chrám je obestřen celou řadou tajemství. Na jeho zdi je vyobrazena prapodivná zvířecí hlava, která má symbolizovat šamana v proměně během jeho tranzu. Pod chrámem se rozkládá spleť chodeb, jež však nejsou turistům přístupné. Na jejich prozkoumávání se podíleli také vědci John Rick a Jonathan Abel ze Stanford University. Došli k závěru, že chodby mimo jiné slouží jako velmi důmyslný hudební nástroj, který dobře přenáší zvuky blízké řeky nebo lidských hlasů. Vědci v chodbách dokonce našli dechové nástroje vyrobené z mušlí, které zřejmě při rituálech vytvářely neuvěřitelné zvukové efekty. Od
průvodců se však dozvíte, že právě v chodbách chrámu Chavín de Huantar prý mnoho adeptů na post šamana přišlo o život. Jen ti, kteří zvládli jak výcvik, tak závěrečné zkoušky, mohli projít zasvěcovací branou. Brána je z poloviny z černého kamene a z poloviny z bílého. Připomíná tak starou víru v dualismus a symbolizuje šamana muže a ženu při společné práci, v níž se mají doplňovat. Za zmínku stojí i proslulý chavínský kamenný nůž uprostřed chrámu symbolizující ochranu boha tvůrce. Zpět do vysokohorského města Huaraz se dostaneme pouze po úzkých nezpevněných cestách, které se klikatí nad příkrými srázy. Právě v této oblasti návštěvník narazí na další z divů této země – tunel vedoucí skrz skálu ve výšce čtyř tisíc metrů. Jak mohli obyvatelé země takovou stavbu v dané výšce a terénu vybudovat, zůstává skutečnou záhadou. Vydáte-li se po návratu na druhou stranu od města, uvidíte nádherně zasněžené vrcholky Bílých Kordiller. Odsud je možné putovat až k úpatí nejvýše položené hory Huascarán. Nachází se zde pomník a trosky města Yungay, které bylo v roce 1970 zničeno lavinou z této hory. Odsud se vydávají výletníci a dobrodružné expedice do rezervace nejvyšších hor. Lze projít například malá údolíčka plná překrásných lagun a vodopádů, nebo se vyšplhat na samotný ledovec. Scenérie Bílých Kordiller je často srovnávána s krásou nejvyšších hor, Himálaje.
Na Machu Picchu jen s vynikající kondicí
Na opačné straně And sahají vrcholky přibližně o tisíc metrů níže. Přesto nepřestává udivovat, v jaké nadmořské výšce nalezneme města a chrámy dobře známé civilizace Inků. Centrum hospodářského a kulturního života leží ve výšce nad třemi tisíci metry. Dnes je známe jako Cusco. I když ostré horské štíty tvoří iluzi neskutečných výšin, tajemné město Machu Picchu leží o pár set metrů níže ve výšce 2 430 metrů nad mořem. Hlavními stavbami v tomto rozlehlém městě jsou Intihuatana, Chrám slunce a Místnost tří oken. Archeologové předpokládají, že město postavili Inkové jako hlavní sídlo pro devátého vládce jihoamerické incké říše Pachacúteca Yupanqui na počátku 15. století. Ovšem skutečný účel jeho vybudování nebyl dosud zcela objasněn. K Machu Picchu se dostanete buď turistickým vlakem, krkolomnou místní dopravou, nebo po prastaré cestě Inků přes uzavřenou rezervaci. Projít tuto cestu Inků vyžaduje rezervaci minimálně půl roku dopředu, větší objem peněz a výbornou kondici sportovce.
Má „kondor” neodhalené dvojče?
Jako jedno z mála měst nebylo Machu  Picchu objeveno Španěly, a tudíž ani vydrancováno. Zůstalo zde tedy mnoho materiálů, díky kterým mohou archeologové alespoň některé z legend a dohadů postupem času rozklíčovat. Jedna legenda říká, že někde v horách musí existovat druhý protipól Machu Picchu. Zastánci této teorie se opírají o doklady dualistického vnímání Inků a záhadného zmizení obyvatel tohoto města. Do dnešní doby však dvojče Machu Picchu nebylo nikde objeveno. Odhalit takové město kupodivu není lehké. Ani Machu Picchu není při pohledu z údolí vidět a kdybyste na ně narazili v minulých dobách, těžko byste je ve vysokohorském pralese rozeznali. Díky renovacím a neustálému čištění je nyní z leteckého pohledu zřetelný jeho tvar kondora. Ten bylv náboženství Inků spojován s takzvaným horním světem. Puma, která je viditelná za určitého světla na skále čnící nad tímto městem, symbolizovala naši realitu. V trojúrovňové kosmologii Inků se ještě objevuje had spojovaný se spodním světem předků. Tato tři zvířata můžeme nalézt na mnoha inckých památkách.
Kult slunce a krvavé rituály
Po celé této oblasti nalézáme pro inckou kulturu typické známky kultu slunce. V každé významnější incké stavbě můžeme najít minimálně jeden sluneční chrám a jedno obětiště, často pro krvavé rituály. Nebylo výjimkou obětovat bohu slunci nejen zajatce, ale i vlastní vyvolené. Krvavé rituály vytlačil ještě krvavější vpád Španělů a na mnoha významných inckých chrámech nyní stojí kostely a katedrály. Pokud se podrobněji podíváme na původní stavby, zjistíme, že každý detail staveb měl svou praktickou, geografi ckou či rituální spojitost. Některé významy architektonických prvků jsou zřejmé. Například kámen na volném prostranství sloužící jako kompas, orientace budov či tvar města. Jiné, jako například mnohohranné kameny ve zdech staveb nebo podivně vedené akvadukty, zůstávají dodnes zahaleny tajemstvím. Kvádrové zdivo budí o to větší údiv, že při jeho sestavování se nepoužila malta nebo jiné pojivo a hrany kamenů nejsou vždy opracovány do rovných ploch, ale také do mnohoúhelníků.
Tajemná zóna tří chrámů
V Andách a kolem Cusca je však nespočetné množství inckých staveb a chrámů včetně jedné záhadné oblasti nazývané oblastí X. V současné době se prozkoumává, již nyní však víme, že je neuvěřitelně bohatá na podzemní tunely s rituálními předměty. Zvláštní jsou i vytesané obdélníkové tvary do vnitřních skal. Přestože samotná zóna není na povrchu nijak rozlehlá, podzemní prostory jsou skutečně obrovské. Nedávno byl vstup na tuto plochu oficiálně zakázán a areál přísně střeží hlídači. Zóna se nachází mezi třemi významnými inckými stavbami – posvátným chrámem slunce Sacsayhuaman přímo na periferii města Cusco, obětním chrámem Luny s vnitřním tunelem a oltářem a chrámem plodnosti Quenco pro nejvyšší vrstvy inckých žen. Archeologové hledají souvislost s těmito stavbami a jejich propojením tunely, pro něž zatím nemají jednoznačná vysvětlení. Peru je tajemným místem s nezvykle rozmanitou přírodou a bohatou historií. Pro badatele nejrůznějších oborů je nevysychající studnicí neobjasněných tajemství a záhad.