Tanzanie, Uganda a Keňa lákají turisty na safari a na nich především na migraci velkých savců a na takzvanou „velkou pětku“. Před odjezdem se všichni těší především na stáda pakoňů, zeber, slony, lvy, leopardy, buvoly a nosorožce. Na místě je však čeká jedno velké překvapení – ptáci. V modrém, žlutém, zeleném či pestrobarevném hávu jsou takovou málo očekávanou třešničkou na dortu už tak zážitky nabitého programu.
V Keni je něco jako národním ptákem mandelík fialovoprsý. V národních parcích je nemůžete přehlédnout a máte pocit, že vidíte samé samečky, jak barevní všichni jsou. Barevnost však klame, mandelík patří k těm málo ptačím druhům, u kterých je samička k nerozeznání podobná samečkovi.
Nepřehlédnutelným ptákem je jeřáb královský. Zlatá koruna jej zdobí po celý život, nikdy ji nesundává, peří mu z ní nikdy nevypadává, tj. podle velikosti a stavu zlatého peří na hlavě můžete určit, jestli se jedná o mladého, či staršího jedince. V noci je překvapivě najdete na stromech, kde se udrží díky speciálně vyvinutému zadnímu prstu. A pokud budete mít štěstí, uvidíte je i tancovat, což prý dělají i jindy, než jen o zásnubách, když hledají partnera na celý život.
Ráno a večer se nedá přeslechnout řev ibisů, konkrétně nejhlučnější je snad ibis hagedaš. Člověk si říká, jestli ten pták neohluchne, když si vzájemně tak vřískají do uší. Asi mají stejný obranný princip ucha, jako náš tetřev hlušec a spousta jiných ptáků, tj. když otevřou zobák dokořán, v uchu se jim zavře blána a v tu chvíli v podstatě nic neslyší.
A co teprve takový pštros. Je obecně známým faktem, že umí velmi rychle běhat. Už méně se ví, že stejně jako kráva, má tři žaludky, to aby správně strávil vše, co pozře. Aby z dálky viděl predátory, má jedno z největších ok mezi zvířaty žijícími na zemi, průměr je nějakých 5 centimetrů. A když už se do jeho oka podíváte, jistě okouzlí nádherně husté řasy, které slouží jako ochrana proti ostrému slunci. A hlavu do písku určitě nestrká.
A víte, proč stojí plameňák na jedné noze, když spí? Není to prý proto, aby si aspoň jednu nohu ohřál. Fyzikové při pokusech přišli na to, že tito brodiví ptáci se pomocí zvednuté nohy dostávají do absolutně vyvážené polohy s krkem smotaným na těle a tato je prý dokonce energeticky méně náročná, než stát na dvou nohách.
A dokonce i takový „obyčejný“ pták, jako je perlička kropenatá má svá tajemství. Stejně jako mnoho hrabavých ptáků, včetně našich slepic, má zvláštně uzpůsobené oči. Jedním více vidí na blízko, to aby ze země sebrala to nejlepší, a jedním více do dálky, to aby na obloze lépe viděla predátora. Zkuste je pozorovat, třeba uvidíte, jak při zobání naklání hlavu na stranu. A proč je perlička kropenatá? Ve svahilštině se povídá jedna pohádka, v níž perlička a kráva tvořili nerozlučné přátele. Když se pásla kráva, dávala perlička pozor, aby na ni nezaútočil nějaký predátor. A naopak. A aby nebyla zranitelnější perlička tak nápadná, postříkala jí kráva trochou svého mléka, aby ji nespatřil hladový lev.
A pak jsou tu ještě ibisi posvátní, ledňáčci modropláštíkoví, hadilov písař, leskoptev nádherná, kukačka bělobrvá, sup královský … a stovky a stovky dalších, na které stojí za to si do Keni, Tanzanie či Ugandy přivést opravdu dobrý dalekohled. A mít při ruce knihu Birds of East Afrika nebo opravdu skvělého průvodce. Pak se i z lidí, ktečí nepoznají dlaska od špačka, stávají nadšení amatérští ornitologové.
