Srí Lanka - Adam's Peak

Sri Pada – Adams Peak. Se svými 2243 m.n.m a dlážděným schodištěm až na vrchol nepředstavuje Adamova hora žádnou horolezeckou výzvu. Však také batohy a jinou turistickou výbavu můžete nechat dole v hotelu. Je však jednou z největších výzev kulturních. Výzev k toleranci a otevřenosti k jiným náboženským prožitkům. Cílem totiž není nic menšího, než stopa Adamova, která je otisknuta do kamene na samotném vrcholu. Pro křesťany a muslimy je to první stopa Adamova na Zemi po jeho vyhnání z ráje, buddhisté věří, že zde stopu zanechal samotný Buddha, když na ostrově šířil novou víru, tamilští hinduisté zase věří, že zde své chodidlo otiskl bůh Šiva (nebo Hanuman).

Ať už je tedy víra obyvatele Srí Lanky jakákoli, vykonat pouť k tomuto místu je nedílnou součástí náboženského života. A tak se pod horou ve večerních hodinách schází zástupy věřících i turistů, aby se posilnili na cestu a v nočních hodinách vyrazili vstříc provázkům lamp osvětlujícím schodiště na vrchol.

Začíná se v noci, aby si poutník mohl vychutnat svítání na samotném vrcholu. Není to nutné, ale přes den může být horko nesnesitelné. V noci to také ve vesnici Nallathanniya na úpatí hory vypadá jako o největší pouti. Jídlo na každém rohu a stánkům s hračkami, cetkami a sladkostmí se nedá vyhnout. Vše pro především pro místní, dle sortimentu spíše jako úplatky hračekchtivým dětem, nikoli pro turisty.

Na cestu kromě dobrých bot opravdu nic není potřeba. Schodiště je oblepeno lehkými konstrukcemi z kdečeho, které si říkají “čajovny” a v nichž se dá zakoupit občerstvení všeho druhu. Je opravdu záhodno si dát místní “čaj”. Tmavou tekutinu, v níž cítíte jedinou chuť – sladkou. A ještě sladší. Nemá smysl si říkat o “sugarfree” variantu. Vlastně to ani nechcete. Protože jestliže jste se na začátku cesty vlhkem a příkrostí schodů doslova trápili a vlastně vám to vůbec nešlo, pět minut po požití zdejšího nápoje mate pocit, že do kopce letíte jako vítr a prudce se vám zlepšila kondice. Jakmile začnete uvadat, dejte si čaj znovu.

Těsně pod vrcholem se provoz zhušťuje stále víc až zůstanete stát. A čekat na východ slunce. Ten nápad, být na vrcholu za svítání, mělo totiž daleko vice lidí, než se do vrcholového chrámového okrsku vejde. To ovšem vůbec nevadí, Stojíte tam, popíjíte kde co a jste stejně šťastný jako budhista, hinduista, muslim, křesťan či ateista, že vidíte zázrak svítání a pyramidový stín, co hora vrhá. Ano, v tu chvíli vám i tak obyčejná věc přijde jako zázrak.

Pak postupně v protisměru začnou proudit ti, co byli už nahoře a vy se propracujete k posvátné stopě a zazvoníte na mohutný zvon. Můžete zazvonit jen tolikrát, kolikrát jste na horu vyšli. Ten zvuk překvapivě projde celým vaším tělem. Jste na hoře, na níž pramení 4 nejdůležitější řeky Srí Lanky a která je posvátná pro 4 náboženství.

Až na cestě dolů vnímáte to, co v noci nebylo vidět. Jeskyni asi 45 metrů pod vrcholem v níž se nachází nápis krále Nissaky ze 12. století. Policejní stanice, špínu čajoven, japonskou pagodu míru i nitě natahané po celé délce schodiště. Nejen z nádherných výhledů si uvědomíte, že jste v chráněné krajinné oblasti, kde v roce 2009 byla po 133 letech, kdy se myslelo, že vyhynula, znovu objevila malá hnědá žabička Adenomus kandianus.

Navštívíte pár posvátných míst, abyste ke konci už vůbec necítili nohy z namáhavého sestupu. 5.500 schodů nahoru a 5.500 schodů dolů je za vámi a jste unavení spokojení jako tisíce poutníků, kteří tudy za poslední 2 tisíce let prošli.

Pozor, zní to jako odpolední vycházka, ovšem jsou i poutníci, které musí na nosítkách snášet dolů, ať už námahu nevydrží nohy či srdce. Nestyďte se za hole, jestli vám kolena již neslouží, cesta dolů je opravdu řehole.