Baliemské údolí na Nové Guinei je zvláštní oáza jiného života odříznutá od okolního světa bariérou vysokých hor. Wamena je jediné opravdové městečko vnitrozemí Irian Jaya, leží v nadmořské výšce Sněžky. Prase wam je nejdůležitější tvor pro život Daniů. Zásadním slovem místního slovníku je wa, děkuji. Domorodý stařec prý prvnímu misionáři nabídl batáty a řekl: „namen!“ ber, vezmi si! Tak se údajně zrodilo jméno Wamena.
Nová asfaltová ranvej je dnes pro domorodce z Nové Guinei velkou atrakcí, která sem přivádí ocelové ptáky. Přistávací dráhu protíná původní pěšina Daniů. K poslední nehodě došlo krátce po našem příletu. Jeden z pohlavárů Dani zahynul na ranveji, porazilo ho letadlo. U nás jsou bouračky aut smutnou součástí Televizních novin, ale být přejet letadlem v oblasti několika aut je velké neštěstí. Do údolí Baliemu nevede žádná silnice, vše se dopravuje pouze letecky. U domků z dovezených materiálů pod dovezenými papájemi se popásají dovezená zvířata, i dobytek se proletěl letadlem. Armádní Hercules pohltí nejen kola, rikše, motorky, japonská auta, tuny rýže, ale obří chřtán spolkne i buldozer s těžkou stavební technikou. Kde berou benzín? Samozřejmě taky přiletí letecky, čepuje se ručně. Letecký most z Jayapury přináší osadníky z přelidněných koutů Indonésie. Doprava potravin je dotovaná, cena rýže má být obdobou indonéských měst. Wamena se dramaticky mění z malé vesničky Daniů v osmi tisícové centrum života. Vyrostla nová pošta, telekomunikační věž, restaurace. Na důležitější ze dvou hlavních ulic je dokonce banka. Nejpůsobivějším místem je trh Pasar Nayak. Obrovský koktejl etnik, tváří, zdobení i legrace mě opájí dlouhé hodiny. V panoptiku prodávajících, nakupujících i čumilů vyčnívám jako největší z nich mezi nahými etniky Dani, Lani, Jali, Damal, Amang, Umundini, Hmanggona, Ekari, Eipomek… Podle odlišné koteky a dalších detailů lze hádat, odkud dorazili. Kolik dní museli jít, aby uviděli neznámé divy? Vodu v lahvích, jídlo v umělé hmotě a plechu, tabák v bílých válečcích cigarety. Zrcadlo umí odraz, který dokáže jen vodní hladina. Baterka rodí světlo, benzín teplo, rádio zvuk. Prodává se vzácná sůl, cukr a desítky dalších nových chutí. Největší hodnotu mají železné mačety a sekera. Na rozdíl od slavných Asmatských řezbářů si Daniové vyrábějí jen předměty denní potřeby. Lze nakoupit teslice, oštěpy, luky a šípy, sítě noken, sukýnky z trávy thali. Zdobené košíky z vláken orchidejí jsou příkladem, jak se Dani přizpůsobují šanci turistova zájmu.
Tržnice je dokonalou podívanou, ale kino je zde i opravdové, s projekcí a promítacím plátnem, kde dochází k největšímu střetu kultur odlišných světů. Pouze vyvolení domorodci mohou hltat pohyblivé obrázky moderních měst. Nazí Dani většinou zůstávají jen před kinem, protože na lístek dovnitř nemají peníze. Navíc se bojí neznáma. Pod velkým plakátem na film s indonéskou hereckou hvězdou Sally Marcelinou postávají a posedávají nahé postavičky. Na nástěnce u vchodu do kina je snímek slavné krasavice s vydařenou hrudí. Majitel kina tady zasáhl vlastní cenzurou. Na bradavky svůdných ňader umístil květiny, aby zakryl citlivá místa. Pro jistotu. Před kým schovává nahotu v jejím přirozeném světě?
Jeden Bůh
Kontrastem k lechtivému kinu jsou kostely. Jeden misionář se mě snaží ohromit čísly a bohužel se mu to daří. Sedm církví vystavělo ve Wameně 35 kostelíčků a mešit. Na malé město velikosti Wameny je to číslo děsivé. Každá víra zde chce mít zastoupení, nejlépe několik najednou. V nejodlehlejším koutě světa, kde dávají létající lišky dobrou noc, vzniká největší koncentrace svatostánků na světě! Bible ale člověka nestvořila! Dorazí první bílý muž a vypráví příběh o Bohu. Místní pojali biblická slova o chlebu a víně po svém. „Toto je má krev, toto je mé tělo…“ vzali doslova a první misionáře snědli. S narůstajícím počtem věrozvěstů se zvyšuje tlak na domorodce, v jejich mysli musí být naprostý zmatek. Verze o Bohu se různě tvarují a pokřivují. Do jedné bible se vejde několik odlišných příběhů. Svatá pravda ustupuje jiné pravdě a novému pojetí církve. Zmatené hlavy domorodců ztrácejí přehled. Komu věřit, jak reagovat na další zdroje osvícení? Útočí tolik velkých pravd a všechny jsou nejdůležitější! Příběh Proroka Mohameda, Hinduismus, Buddhismus, Taoismus, Šintoismus, Zoroastrians, Síkhové, Židé… Proč tolik božstev? Nestačí jeden Bůh pro všechny?
