Tokio
Tokio je hlavním městem státu Japonsko a sídlem japonského císaře. Název znamená Východní hlavní město. V japonském hlavním městě, centru obchodu a financí, se prolínají prvky nejmodernější architektury s historickými skvosty. Japonsko nezná Tokio jako oficiální město. Jde o Jednu z několika prefektur, které tvoří souvislé osídlení v zahraničí označované jako Tokio, přesněji jako Velké Tokio. Na území prefektury Tokio se pouze nachází vládní budovy, císařský palác a hospodářské, kulturní a dopravní centrum. Naopak 1/3 prefektury je pokryta horami a lesy. Samotné Tokio nemá jedno městské centrum, ale řadu menších či větších. Ta jsou rozmístěna po obvodě kruhové městské železnice v centru Tokia. Nachází se na ostrově Honšú v regionu Kantó. Žije v něm více než 12 milionů obyvatel (s předměstími okolo 40 milionů), což je asi 10 % (resp. 25%) japonské populace, a je největším městem Japonska. Tokio má problémy kvůli tomu, že leží v seismicky aktivní oblasti.
Tokio se dříve jmenovalo Edo. Postihlo ho mnoho katastrof:
- 1923 - Velké zemětřesení v Kantó při kterém zahynulo přes 142 000 obyvatel
- 9.3. a 10.3. 1945 - vybombardováno USA pomocí 333 B-29 a 1 665 tun napalmu, zahynulo přes 100 000 obyvatel, podobně dopadla další japonská města Kóbe, Ósaka, Jokohama...
- 20.3. 1995 zaútočila na tokijské metro teroristická sekta Óm šinrikjó. Její vůdce Asahara Šókó byl odsouzen k smrti (poprava ještě nebyla vykonána).
Hirošima
Hirošima je sídelním městem prefektury Hirošima a největším městem regionu Čúgoku na západě největšího japonského ostrova Honšú. Má 1,4 milionu obyvatel. Město smutně proslulo historicky prvním užitím atomové bomby s názvem Little Boy dne 6. srpna 1945.
Hirošimský památník míru zvaný také Genbaku Dome je torzo budovy stojící ve městě Hirošima, Japonsko. Od roku 1996 je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO. Původní budova byla vyprojektována a postavena českým architektem Janem Letzelem. Byla dokončena v dubnu 1915 a pojmenována Hirošimský prefekturální palác pro výstavy produktů. Formální otevření pro veřejnost se konalo v srpnu téhož roku. V roce 1921 byl název změněn na Hirošimský prefekturální palác pro hospodářské výstavy a znovu roku 1933 na Hirošimský prefekturální palác pro podporu průmyslu. V 8.15 hodin dne 6. srpna 1945 vybuchla blízko budovy atomová bomba Little Boy (hypocentrum ve výšce 580 m, epicentrum ve vzdálenosti asi 160 m). Atomový dóm byl nejbližší stavbou, která po explozi zůstala stát. Dodnes je udržován ve stejném stavu, v jakém byl těsně po výbuchu. Slouží tak jako připomínka ničivosti jaderných zbraní a jako symbol naděje na světový mír bez nukleárních zbraní.
Kjúšú
Kjúšú je třetí největší ostrov, ze kterých se Japonsko skládá a leží nejjižněji a nejzápadněji ze čtyř hlavních ostrovů. Je považován za kolébku japonské civilizace. Počet obyvatel: 15 milionu, rozloha: 35 640 km². Kjúšú je hornatý ostrov. Leží na něm největší aktivní sopka v Japonsku - hora Aso (1 592 m). Na ostrově lze najít mnoho známek tektonické aktivity, včetně mnoha horkých pramenů. Nejslavnější prameny se nacházejí na východním pobřeží ve městě Beppu a ve střední části ostrova v okolí hory Aso.
Honšú
Honšú je největší japonský ostrov. Leží na jih od Hokkaidó, na sever od Šikoku (přes Vnitřní moře) a na severovýchod od Kjúšú. Jeho východní břehy omývá Tichý oceán a západní Japonské moře. Je to sedmý největší a druhý nejlidnatější (po Jávě) ostrov na světě. Ostrov je přibližně 1300 km dlouhý a 50 až 230 km široký s celkovou rozlohou 230 500 km², což je kolem 60 % celkové rozlohy Japonska. Honšú je větší než ostrov Velká Británie a třikrát větší než Česká republika. Honšú má 5 450 km pobřeží. Hornatý ostrov s mnoha vulkány je dějištěm častých zemětřesení. Nejvyšším vrcholem je činná sopka Fudžisan (Hora Fudži) s 3776 m. Je tu i mnoho krátkých řek, včetně japonské nejdelší řeky Šinano (367 km). Podnebí je na severu chladné a na jihu subtropické.
Kjoto
Kjoto se rozprostírá v centrální části ostrova Honšú. Dříve bývalo hlavním císařským městem, dnes, osídlené 1,5 miliony obyvatel, je společně s městem Kobe nejen významným průmyslovým regionem, nýbrž i kulturním a duchovním centrem.
Hrad Nidžó stojí ve městě Kjóto, Japonsko. Hrad je tvořen dvěma soustřednými kruhy opevnění, palácem Ninomaru, palácem Honmaru, různými obslužnými budovami a několika zahradami. Celková rozloha hradu je 275 000 m², z nichž 8000 m² je zastavěných budovami. Od roku 1994 je hrad Nidžó, spolu s dalšími památkami v Kjótu a jeho okolí, zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem „Památky na starobylé Kjóto\\\\".
Osaka
Jedno z největších japonských měst, výborně hospodářsky prosperujících, je známá hojným výskytem vynikajících restaurací, historickým hradem, divadelními představeními v Kabuki a v Bunraku. Ósaka byla v minulosti hlavním obchodním městem Japonska a i dnes je jedním z nejdůležitějších průmyslových center a přístavů v Japonsku. Je srdcem souměstí Ósaka-Kóbe-Kjóto, které má celkem 20 000 000 obyvatel. Dnes se tu soustřeďuje těžký a chemický průmysl, železárny, ocelárny, loděnice, petrochemie. Nacházejí se tu archeologické nálezy z doby Džómona Jajoi. Ósaka byla odedávna velký přístav, odkud se vyjíždělo do Asie.
Jokohama
Jokohama leží na poloostrově na západním břehu Tokijského zálivu, 30 kilometrů od Tokia, s kterým je spojena několika železničními tratěmi, dálnicemi a dalšími silnicemi. I když je město z velké části jen obytnou zónou pro lidi dojíždějící za prací do Tokia, má Jokohama také silnou místní ekonomiku, obzvláště loďařství, biotechnologie a polovodičový průmysl i automobilový. Městem protéká řeka Óka. Mezi Jokohamské pamětihodnosti patří: park Jamašita, Minato Mirai 21 (nákupní okrsek postavený na půdě navezené do moře), Čínská čtvrť, Jokohamský stadion, Silk Center, Muzeum panenek, oblast Jamate, Růžová zahrada, Motomači a zahrada Sankei-en. V oblastech Isezakičo a Noge je mnoho barvitých obchodů, barů a restaurací navštěvovaných usedlíky původem z Číny, Thajska, Jižní Korey a dalších zemí.
Nikkó
Nikkó je město v horách prefektury Točigi v Japonsku. Město Nikkó leží asi 140 km na sever od Tokia a patří mezi oblíbené cíle turistů, kteří Japonsko navštěvují. Nejdůležitější místní atrakcí je svatyně a mausoleum Nikkó Tóšógú a svatyně Futarasan. Oblíbené jsou i místní horké prameny onsen. Horská oblast na západ od města je součástí Národního parku Nikkó, kde mimo jiné najdete i jeden z nejkrásnějších vodopádů, jakým se Japonsko může pochlubit a mnoha naučnými stezkami. V roce 1999 byly na Seznam světového dědictví UNESCO zapsány svatyně Tóšógú, svatyně Futarasana chrám Rinnódži.
Fudži
Fudži je nejvyšší hora ostrovního státu Japonsko. Rozkládá se na hranici mezi prefekturami Šizuoka a Jamanaši na západ od Tokia, z kterého je za jasného počasí viditelná. Hora stojí osamoceně uprostřed nížin při tichomořském pobřeží ostrova Honšú. Sopka vznikala opakovaným vyvrhováním lávy a popela a jedná se tedy o stratovulkán. V současnosti je Fudži považována za aktivní sopku s malou pravděpodobností erupce. První dochovaný záznam o erupci je z roku 800 př.n.l. Od té doby jich proběhlo několik. Posledním zaznamenaným výbuchem byla tzv. erupce Hóei v roce 1707, kdy město Edo (dnešní Tokio) vzdálené 100 kilometrů pokryla vrstva popela. Kráter (Nai-in) má šířku kolem 700 metrů. Okraj sopečného kráteru má přibližně kruhový tvar, z kterého vyrůstá šest výstupků zvaných „šest okvětních plátků Fudži\\\\". Tyto výstupky vytvářejí dojem hrbolatého vrcholu. Do roku 1868 byl přístup na vrchol hory povolen jen mužům. K vrcholu se dá vyjít některou z šesti upravených cest. Každý rok navštíví horu asi 200 000 lidí, z nichž 30 % tvoří cizinci. Fudži je spolu s nedalekým pobřežím součástí národního parku, který ročně navštíví až 80 milionů návštěvníků a patří tak mezi největší lákadla, která Japonsko nabízí.