Pákistán

Pákistán má velice různorodý terén. Nejvýznamnější řekou státu Pákistán je řeka Indus, která odvodňuje celou zemi. Nejvyšší horou, kterou má Pákistán na svém území je známá K2 (8 611 m), jež je v místním jazyce nazývaná Čhogori. V severní části Pákistánu se rozprostírá pohoří Himálaje.

Do 50. let 20. století bylo hlavní město Karáčí, ale jeho poloha daleko na jihu u Indického oceánu byla značně nepraktická. Proto započala v roce 1961 výstavba zcela nového hlavního města. Navržený architektonický plán měl zamezit vzniku dalšího chaotického a přeplněného města, což se do jisté míry podařilo. Islámábád je dnes nejpříjemnějším městem pro život, jaké Pákistán může nabídnout. Islámábád se skládá z jednotlivých sektorů o rozměrech přibližně 1x1 km, které jsou označeny čísly. Každý z těchto sektorů má své obchody, parky a obytné části. Ulice jsou příjemně široké a dostatek zeleně podporuje kvalitní bydlení.

Je hlavní město provincie Sindh, největší pákistánské město a jedno z největších měst na světě. Uváděná rozloha města je 3 527 km2 a odhaduje se, že v celé aglomeraci žije okolo 20 miliónů lidí. Karáčí je hlavním pákistánským přístavem a je hlavním centrem obchodu, bankovnictví, průmyslu a hospodářství v zemi. Město leží na jihu Pákistánu, na pobřeží Arabského moře. Většina historických budov ve městě pochází z období britské nadvlády. Jedním ze symbolů města je budova mauzolea Alího Džinnáha (politika považovaného za zakladatele Pákistánu). Jednou z hlavních turistických atrakcí ve městě jsou pak místní pláže. K nejznámější náleží Hawke’s Bay Beach, Paradise Point a French Beach.

Karákóram je horský masiv, jež tvoří hranice mezi Pákistánem a Čínou. Masivem vede úchvatná 900 km dlouhá cesta, nazývaná Karákóram Highway neboli silnice přátelství, která spojuje pákistánský Islámábád s čínským Kašgarem. Karákóram je druhé nejvyšší pohoří na Zemi, leží na území Pákistánu, Číny a Indie, v regionech Gilgit – Baltistán, Sinťiangt a Ladákh. Rozkládá se v délce 500 km mezi pohořími Hindúkuš na západě, Pamír na severu, Kchun-lun na severovýchodě a Himálaje na jihovýchodě. Od severozápadní části Himálají odděluje Karákóram řeka Indus. V pohoří Karákóram leží druhá nejvyšší hora na Zemi K2 (8 611 m) a nachází se zde další tři hory vyšší než 8 000 m – Gašerbrum (8 080 m), Broad Peak (8 051 m) a Gašerbrum 2 (8 035 m). Nejvyšší části pohoří jsou pokryty ledovci – ledovec Siačen má délku 76 km, ledovec Biafo 63 km. Nejvyšší hory a ledovce leží ve střední části pohoří v pákistánském regionu Gilgit – Baltistán (Indie je považuje za své území). Tato střední část pohoří je součástí Národního parku Střední Karákóram, který má rozlohu 10 500 km2 a byl založen v roce 1993. Vedle zmíněných nejvyšších hor se na území parku nachází šedesát dalších vrcholů vyšších než 7 000 m.

Město má tisíciletou historii a řadu památek, včetně sakrálních staveb – chrámů, kostelů a mešit. K hlavním památkám náleží Láhaurská pevnost z druhé poloviny 16. st., Badšahiho mešita (druhá největší mešita v Pákistánu) z druhé poloviny 17. st., mešita Wazir Chan dokončená v roce 1635, Šalimarovy zahrady ze 17. st. (které jsou součástí Světového dědictví), Láhaurské muzeum založené v roce 1865, hrobka císaře Džahángíra z počátku 17. st. nebo římskokatolická katedrála Nejsvětějšího srdce z počátku 20. st. Šalimarovy zahrady jsou místo s obrovskými vodními nádržemi a studnami ležící nedaleko města Láhore. Šalimarovy zahrady a Láhaurská pevnost jsou jedny ze starověkých památek Pákistánu. Nacházejí se na východě země, v provincii Paňdžáb. Stavba Šalimarových zahrad má půdorys lichoběžníku a zaujímá rozlohu přibližně 20 ha. Láhaurská pevnost s paláci z mramoru či mozaikovými mešitami a Šalimarovy zahrady jsou skvělým příkladem mogulských památek, jelikož současná podoba Šalimarových zahrad a Láhaurské pevnosti pochází z období života mughalského panovníka Akbara Velikého, žijícího v letech 1542 – 1605. 

Chajbarský průsmyk spojuje Pákistán s Afghánistánem. Na začátku průsmyku na indické straně se ve výši 501 m n. m. nachází tvrz Džámrúd. Nejvyšší bod průsmyku u Lundi Kotalu leží ve výšce 1011 m n. m. Průsmyk končí u Daky, což je vesnice v údolí řeky Kábulu, která je ohrazená hradbami a věžemi.

Nanga Parbat je devátý nejvyšší vrchol Země. Vysoký je 8 125 m n. m. a nachází se 125 km severně od Šrínagaru. Jedná se o nejzápadnější osmitisícovku. Jihovýchodní stěna je největší stěnou na světě a je vysoká 4 700 m. Z doliny řeky Indus na hlavní vrchol je vzdálenost 25 km a převýšení 7 000 m, což je největší převýšení na Zemi. Místními obyvateli je pro množství úmrtí označována jako Ďáblova hora.

Svát je region v provincii Chajbar Paštúnchwá, leží na severozápadě Pákistánu. Má rozlohu 5 340 km2 a žije zde okolo 2 miliónů obyvatel. Geograficky tvoří oblast horní část údolí řeky Svát, které zasahuje do pohoří Hindúkúš. Vysoké hory, zelené louky, průzračné do modra či zelena zbarvené řeky a horská jezera dělají z tohoto kraje top turistickou destinaci. Britská královna během své návštěvy nazvala Svát Švýcarskem východu.

Leží na severozápadě Pákistánu, v pohoří Hindúkúš. Nachází se pár kilometrů severozápadně od města Chitral ležícím na stejnojmenné řece. Přibližně 50 km severně od národního parku a města leží nejvyšší hora pohoří Hindúkúš Tirič Mír (7 708 m). Národní park Chitral má rozlohu 77,5 km2 a byl založený v roce 1984 na místě původní přírodní rezervace. Park leží v nadmořské výšce 1 450 m až 5 000 m a tvoří ho hory pohoří Hindúkúš. Nachází se zde tři horská údolí, řeky, park obtéká řeka Chitral. Nejvyšší vrcholy hor jsou zaledněné. Ze stromů jsou nejčastěji zastoupené cedry. V parku žije řada živočichů, nejvzácnější je markhur (druh divoké kozy).