Špicberky

Na Svalbardu se nachází celkově jenom tři a půl města – norský Longyearbyen, ruský Barentsburg a vědeckými pracovníky obývaný Ny-Ålesund. Půlka je ruské město Pyramiden, které je ale od roku 1998, kdy se tam přestalo těžit uhlí, vybydlené a opuštěné. Krom těchto zmíněných městeček, žije ještě pár lidí ve Svee a Hornsundu.

Longyearbyen

Muzeum vzducholodí

Na výstavě si můžete prohlédnout fotografie, filmy a modely vzducholodí z expedic, které mířily ze Svalbardu na severní pól. Mezi ně patří America, která podnikla neúspěšné pokusy o dobytí severního pólu mezi lety 1906 – 1909, Norge (první vzducholoď, která pod vedením norského polárníka Roalda Amundsena přeletěla přes severní pól z Evropy do Ameriky. A v neposlední řadě i Italia, která ztroskotala v květnu 1928 nedaleko Severovýchodní země na Špicberkách. Členům posádky pod vedením Umberta Nobileho se podařilo zachránit se a vysílačkou přivolat pomoc. Při následném pátrání ale zahynul Roald Amundsen. Český vědec František Běhounek popisuje cestu a ztroskotání Italie v knize Trosečníci na kře ledové.

Svalbardské muzeum

Zde si můžete prohlédnout exhibice popisující historii Špicberk spojenou především s lovem velryb a těžbou černého uhlí i unikátní exhibici svalbardské flóry a fauny. Mají vycpaného ledního medvěda, takže si můžete udělat představu o jeho velikosti.

Longyearbyenský kostel

V Longyearbyenu se často setkáte s označením: toto je nejvíc nejsevernější věc na světě. A na rozdíl od pošty (severnější je v Ny-Ålesundu) je kostelík asi opravdu nejvíc nejsevernější.

Důl číslo 2b

Opuštěný důl na černé uhlí se nachází na svahu Gruvefjellet v půli cesty mezi centrem Longyearbyenu a Nybyenu. Těžilo se zde mezi lety 1913 a 1964. Během druhé světové války, 8.září 1942, důl 2b vyhořel poté, co byl Longyearbyen napaden německou válečnou lodí Scharnhorst a dvěma dalšími loděmi z řady Zerstorer (destroyer). Oheň se nepodařilo kompletně uhasit až do roku 1962! Nyní je to národní kulturní památka a mezi místními i turisty oblíbený cíl procházek. Místní ho přezdívají "Julenissegruva" – důl Santa Clause. Děti v Longyearu totiž věří, že tam žije Santa Claus. Každý rok o Vánocích mohou děti napsat svoje vánoční přání a hodit je do schránky umístěné u silnice pod dolem.

Důl má několik pater. Ve spodním patře si můžete prohlédnout zbytky transportního systému, kterým se přepravovalo uhlí do přístavu. V horním patře je pak samotný vstup do dolu. Z obou pater je ale krásný výhled na Longyearbyen. Do dolu číslo 3, kde se v době těžby vytěžilo více než polovina celé produkce uhlí SNSK (Store Norske Spitsbergen Kulkompani), a který byl uzavřen v roce 1996 se nyní můžete podívat v rámci organizované turistické prohlídky.  Update: Důl byl v minulém roce z bezpečnostních důvodů veřejnosti uzavřen!

Semenná banka

Svalbardská semenná banka byla oficiálně otevřena 26. února 2008. Je zde uchováno okolo 1.5 milionu různých semen. Špicberky byly zvoleny jako ideální místo díky tomu, že je zde permafrost a naopak tu není žádná tektonická aktivita. Umístění banky (130 metrů nad mořem a 120 metrů uvnitř skály) má uchovat semena i v případě masivního tání. Dovnitř banky se nelze podívat. Nicméně v Norsku mají zákon, že každá budova, jejíž výstavba přesáhla určitou částku, musí obsahovat umělecké dílo, tudíž je na budovu banky docela hezký pohled i zvenčí. Střecha a vstup do banky jsou pokryty reflexními materiály, které v létě odráží světlo. V zimě vstup svítí nazelenalým světlem díky více než dvěma stům optických kabelů.

Pyramiden

Kdysi bývalo velké hornické město, chlouba Sovětského svazu, kam navezli černozem z Ukrajiny, aby zde mohli vysadit trávu. Na Špicberkách totiž žádná neroste. Tenkrát zde i postavili moderní kulturní, sportovní a společenské centrum, opět sochu Leninovi a prováděli „užaslé“ delegace ze Západu.