Roman Filipský:

Tento rituální souboj prožívají muži z kmene Suri extrémě vážně̌ a připravují se na něj týdny dopředu. Mladí Surmové berou tyto zápasy jako možnost předvést se před potencionálními manželkami a získat prestiž ve své vesnici. Historicky se tímto způsobem, tedy kontrolovaným násilím, vyřizovaly spory mezi vesnicemi nebo jednotlivci.

Dnes spolu bojují vždy muži z několika vesnic a počet zápasníků se pohybuje v průměru mezi 30 až 50 z každé vesnice. Všichni účastníci dostanou možnost bojovat alespoň̌ s jedním soupeřem ze strany protivníků. Při souboji je vždy přítomen rozhodčí, který dohlíží na dodržování pravidel boje, která jsou jednoduchá: jeden druhého nesmí zabít a vítězí ten, kdo vydrží stát déle na nohou. Bojuje se asi dva metry dlouhými tyčemi donga a vlastní zápas se jmenuje saginey. Systém zápasu se zdá poněkud nepřehledný. Zápasníci se utkávají ve velkém kruhu tvořeném diváky a bojuje spolu zároveň̌ až pět dvojic. Souboje často končí krvavým zraněním a výjimečně̌ i smrtí protivníka. V takovém případě̌ je donga přerušena a rodina zabitého obdrží náhradu ve formě̌ dobytka.

Dongy se pořádají v období po deštích, tedy někdy od června až do října a účastní se jich až několik set lidí, včetně̌ žen a dětí - ty samozřejmě̌ soubojům jen přihlížejí. Na předem vybrané místo se scházejí skupiny bojovníků, nesoucí barevné prapory svých vesnic, vykřikují, zpívají a zdvihají nad hlavy kalašnikovy a dongy. Když vyjdete z buše na mýtinu, kde se donga pořádá a uvidíte několik set polonahých a nahých Surmů, je to úžasná, drsně̌ syrová podívaná, která ve vás okamžitě̌ vyvolá silnou emocionální reakci. Muži bojují vždy úplně̌ nazí a jen někteří mají chrániče na loktech, kolenou a hlavě̌. Tyto mřížkované chrániče jsou zhotoveny z rostlinných vláken omotaných a pospojovaných bavlnou. Zranění na hlavě̌, která jsou dost častá, se jednoduše buď nechávají bez ošetření, pomažou se bahnem nebo se hlava stáhne pruhem lýka a muž bojuje dál. Staré jizvy jsou cennou dekorací a tichými svědky této, pro nás brutální zábavy. Během obřadu se někteří vydatně̌ posilňují domorodým pivem, vyrobeným ze zkvašeného čiroku či kukuřice. Oslavují zpěvem a tancem v rytmu výstřelů z kališnikovů vždy, když žena ze sousední vesnice přinese nové pivo.