Etiopie je jednou z kulturně, historicky i přírodně nejzajímavějších zemí Afriky. Je také jedinou zemí kontinentu s původním obyvatelstvem, která nebyla nikdy kolonizována evropskými velmocemi a to velkou měrou přispělo k zachování tradičních kultur a jejich různorodosti. V celé zemi se dnes hovoří téměř osmdesáti jazyky a dialekty. V kontrastu s obecným povědomím je většina země tvořena Etiopskou vrchovinou a její geologická jedinečnost a izolovanost je pokladnicí mnoha endemických druhů živočichů i rostlin. Této vrchovině dominují dvě nejznámější pohoří – Simienské hory a pohoří Bale se čvrtým nejvyšším vrcholem Afriky. Na severovýchodě se do zemské krusty zařezává Danakilská proláklina, jedno z nejníže položených míst na světě a místo s dodnes aktivní vulkanickou činností. Na západě jsou zachovalé deštné pralesy a směrem na jih se krajina otevírá a převládají tu savany, lesostepy a riftová jezera.
Jih je také etnicky nejzajímavější částí země a údolí řeky Omo je dnes již legendární svou kmenovou diversitou, která v Africe, na tak malém území, nemá obdoby. Sever pak silně kontrastuje s jihem svou tajemnou historií a tisíciletými památkami. Jako druhá země na světě, po Arménii, přijala Etiopie již na začátku 4. století křesťanství a vznikla zde i nejstarší a jediná psaná abeceda kontinentu. Místa jako Axum, Yeha, Lalibela nebo Gondar patří k tomu historicky nejzajímavějšímu, co může subsaharská Afrika nabídnout. Harar na východě země je pak považován za čtvrté nejsvatější místo islámu na svetě.
Jižní Etiopie je známá svoji bohatostí přírodních národů, které si zde zachovaly svůj tradiční způsob života i své jedinečné zvyky a rituály. Na relativně malém území v povodí řeky Omo jich zde žije několik desítek a ty nejzajímavější jsou celkem snadno dostupné. Rázem se zde ocitnete o několik staletí zpět a máte-li štěstí, stanete se svědkem rituálů, jejichž ekvivalenty z naší západní kultury už dávno vymizely. Můžete navštívit krásné Hammary, hlinkami pomalované Karo, bojovné Mursi s hliněnými destičkami ve spodním rtu, ale i Desaneče, Nyangatomy, Bodi, Tsamaje, Banna, Bashada či Suri. Kmen Berhaile dnes čítá méně než 20 dospělých a během několika let zcela určitě zanikne. Dvě období dešťů na jihu přicházejí koncem dubna a na konci října a každé trvá zhruba měsíc. Cesty jsou dnes v dobrém stavu, a tak lze výlet absolvovat i v těchto obdobích. Odměnou za občasnou přeháňku vám pak bude menší počet turistů, krásně zelená krajina a průzračný vzduch a dramatická obloha plná fotogenických mraků. Dlouhou cestu si můžete zpestřit zastávkami u některých jezer Velké příkopové pro- padliny. Na vodní ptactvo bohaté Ziwai, jezero Shalla s horkými prameny, na koupání bezpečné Langano či jezero Awassa s rybářským trhem, guerézami a vodním ptactvem. Dále na jih je v NP Nech Saar jezero Chamo s ohromnými krokodýly, populací hrochů, pelikánů, volavek a orlů jasnohlasých.
