Nepálští Šerpové

Nelze se rovnat s jejich tempem, oni se ve výškách skutečně narodili!  Šerpové žili odjakživa izolovaně v odlehlé náruči Himálaje bez kontaktu s ostatním světem. Neměli moc představu, co znamená pojem – „Nejvyšší na světě“. Zajímá je i ten druhý svět – náš. Jak je velký? Je lepší než jejich horské údolí Khumbu?
Legendární Tenzing Norgay šerpskou slávu zahájil.  Není zásadní, kdo je dnes jak slavný a známý ve světě. Díky skutečnému poznání byl pro nás nejlepším Šerpou světa – náš Nima!
Z bohaté šerpské mozaiky uvádíme pár osobností
KONČHOK ČHUMBI s tyrkysovými náušnicemi byl mistrem v tanci dříve než se vydal do mezinárodních výšin. Stal se nejvhodnějším uchazečem na doprovod Hillaryho do Británie a USA. O mrakodrapech v USA si Čhumbi myslel, že je stvořil sám bůh. Hillary chtěl přivézt pro vědecké výzkumy skalp yettiho z vesnice Khumdžung. Výzkum však určil, že skalp nepochází z yettiho, ale že jde o kozí kůži. Čhumbi prohlásil: „My v Khumdžungu nevíme nic o klokanech a žirafách, proto chápu, že lidé v Paříži nemají ani zdání o yettim.“ Po návratu do Nepálu Hillary na důkaz vděčnosti nechal postavit školu a zrekonstruovat klášter Khumdžung. Čhumbi zemřel roku 1992 v 80 letech.
ŠERPA BABU ČHIRI se narodil roku 1965 v Taksindu v oblasti Solukhumbu. Legendární lezec do svých 35 let vystoupil na Mt. Everest desetkrát. Zdolal cestu z BC na vrchol za neuvěřitelných 16 hodin a 56 minut, získal světové prvenství. V květnu 1999 strávil na vrcholu s kyslíkem 21 hodin. Během jedenácté expedice v dubnu 2005 spadl do 200 metrů hluboké trhliny.
ŠERPA APA je nazýván Apa Sherpa nebo Lhakpa Tenzing Sherpa. Narodil se mezi lety 1960–1962. Apa se poprvé pokusil o Everest v roce 1988. Po dalších dvou neúspěšných pokusech Apa stanul na Everestu 10. 5. 1990 se zkušeným vůdcem Robertem Hallem. Od té doby působí jako vedoucí Šerpa. Na střechu světa se podíval jedenadvacetkrát. Roku 2006 se přestěhoval do amerického Utahu, aby zajistil dětem kvalitní vzdělání.
ŠERPA LAKPA vyrůstala s devíti sourozenci v Makalu. Její rodná ves ležela pod pátou nejvyšší horou světa, Makalu. Na Everest vystoupila jako první Nepálka poprvé z jihu v roce 2000. Poté se na vrchol podívala ještě v letech 2001, 2003, 2004 a 2005. Na vrcholu matky Země stanula šestkrát!
Drsní a příjemní horalé se naučili žít v souladu s přírodou. Království Šerpů je krajina opojných rododendronů, políček vyrvaných strmým stráním i pralesům s všudypřítomnou kulisou bílých hor vysoko nad hlavou. I když nejsou bělostné ledovce vidět odevšad, stále tam někde vysoko majestátně trůní.
Šerpové prosluli jako obětaví průvodci horolezců, jejich ženy se starají o děti, domácnost, pole a krávy. Obchodují a udržují turistické lodže a čajovny. S přírodou se domácí perou o každý kousek půdy, komplikovaně přenášejí hromady kamení a dramaticky budují obtížné terasy. Vydřené metry políček krvavě zaplatí odřeninami a ztvrdlými mozoly.
Pojmenování šerpa je synonymem nosičů všech etnik. Jen Šerpové s velkým Š jsou příslušníci nepočetného horského kmene, jejich špičkové výkony si zaslouží hlavně vysokohorské expedice. Hanlivé oslovení pro Šerpy i Tibeťany je Bhótiové. Výraz má pejorativní nádech, vyjadřuje něco jako „špinavý trhan hor“. Navíc pojídají maso z jaků, což v hinduismu znamená téměř hrdelní zločin. V očích pravověrného hinduisty se propadají až na samé dno společenského žebříčku. Samice jaků ztotožňují s posvátnými krávami, jedinou tolerovanou výjimkou je vodní buvol.
Novinky budoucna mohou šerpskou „mísu pohostinnosti“ ohrozit. Přejede ji civilizační válec rozsáhlých následků? Poslední roky přinesly více změn než dlouhé období let 1933–1953, které Tenzing Norqay popisuje jedinou novinkou Khumbu v podobě jednotřídní školy!
Do řemesla Šerpům fušují Rájové z nižších údolí, která nejsou pro turisty dostatečně atraktivní. Profitují u šťastnějších sousedů jako zásobovači, o práci se přetahují s jaky a dzo, kříženci krav a jaků. Dzo je silný a odolný, přitom poslušnější, lépe snáší horko. Než zavřeli v šedesátých letech Číňané hranice do Tibetu, byl prodej dzo slušným zdrojem bohatství Šerpů. Místo pašování nebo honění jačích stád na pastviny je dnes pro Šerpy výhodnější doprovázet turisty a horolezce. Ročně nás putuje do oblasti Khumbu přes dvacet tisíc, což je nicotný zlomek proti milionům návštěvníků každoročně zaplavených „malých“ Tater.
Drsný kraj Šerpů se nenechá měnit převratným skokem. Nekoná se zde žádný zásadní kulturní šok. Nad dílčími proměnami nemá smysl lamentovat, mění se celá planeta, jen odlišnou rychlostí. Snad se svojští Šerpové nenechají budoucnem nabourat!
Khumbu se řadí mezi nejvýše položené celoročně obývané oblasti světa. Peníze UNESCO zde postavily v roce 1983 elektrárničku, která rozsvítila oči i chýše domorodců. Velkolepé domy patří obchodníkům, co vypravovali karavany jaků do Tibetu. Část zisků věnují bohulibě klášterům, za to je čeká v příštím životě lepší znovuzrození.
Obtíže obchodních stezek sedřených jaků předbíhá větší jistota turismu. Dříve nebylo bohatství tolik patrné, chudým to slušelo stejně jako bohatým. Jen místní věděli, kdo má velká stáda jaků a rozsáhlé pozemky. Nová prosperita je snadno rozeznatelná.
Dnešní bohatství se převléká do chlubivých kostýmů!
V Khumbu neexistuje auto ani motorka, chybí nejen příjezdová cesta. Namčhe nezná zplodiny automobilismu, křižovatky, havárie, nadýchané promile, odebrané body ani zabavené řidičáky. Automobilový ráj nenaruší žádný klakson. Jen nedočkavý kohout nebo zvědavé kozy...
Namčhe Bazar zná jen pár domácností, které nemají užitek z cizinců. Zboží je zde dražší než jinde, všechno sem musí přinést nádeníci nížin. Vyšší životní úroveň je nepříjemná jen pro učitele a státní zaměstnance, kteří se obtížně vejdou do rozpočtových tabulek nízkých státních platů.
Díky financím od cizinců si Namčhe žije nad nepálské poměry. Alespoň k něčemu je turismus dobrý!