Trekkingová oblast Manaslu byla mnoho let pro cizince uzavřena a naštěstí zde nenajdeme tolik turistů jako pod Mt. Everestem. Někdy se tato místa nazývají „zadní údolí pod Manaslu“, skryté a schované ostatnímu světu. Můžeme zde zažít jedinečnou zachovalou tibetskou kulturu při náboženských obřadech nebo pozvání do tradičního obydlí na slaný tibetský čaj.
Zpočátku treku budeme pod kulisou obrovitého Himálaje v náruči subtropické přírody, spatříme motýly, banánovníky, papáje, rýžová terasová pole a možná i opice. Pozvolný postup proti proudu řeky Buri Gandaki nás povede přes vesnice etnik Gurungů a Magarů, kteří se snadno poznají podle odlišného stylu oblékání. U vesničky Tatopani nás překvapí vyhlášené termální prameny. Uvidíme horské opice langury? Každý přechod na druhý břeh řeky vede přes kvalitně zbudovaný, ale přesto se ve výšce mírně houpající dlouhý závěsný most. Za vesnicí Chumling se konečně otevřou pohledy na rozsáhlé údolí Tsum. Celá oblast je osídlená tibetským etnikem (na rozdíl od předchozích vesnic) a pro turisty byla zpřístupněná teprve před pár lety. Údolí lemují terasová políčka a výhledy na sedmitisícové vrcholy Ganesh Himál. Krajina se postupně bude měnit, rýže ustoupí bramborám a stromy vytlačí rododendronové keře. Ve vesnici Lamagaon uvidíme klášterem Rachen postavený v klasickém tibetském stylu. Žije zde stovka mnišek sekty, která nepovoluje oběti zvířat a ve svatyni hlídají tisíc hliněných soch jedenáctihlavého Avalokitešvary. Ve výškách nad 3 000 metrů již spatříme zasněžené štíty, mohutné jaky, modlitební zídky s kameny mani i buddhistické čorteny, které budou tvořit kulisu obrům pohoří Ganesh Himál. Dech beroucí výhled na osmitisícovku Manaslu a na její ledovec s morénou. Tibetské vesnice Sho a Lho, kde se ve větru třepotají modlitební praporky. Možná navštívíme starobylý klášter Sama gompa, duchovní centrum celé oblasti. Kdo se půjde podívat do základního tábora Manaslu? Nejtěžší den treku je výstup do sedla Larkya la (5 160 m), ale vynaloženou námahu odmění výhledy nejen na Manaslu, ale i na celý hřeben Annapuren a okolní sedmitisícovky nad tyrkysovými ledovcovými jezery. Sestup ze sedla vede borovicovým a rododendronovým lesem až do Dharapani, kde se posilníme brandy z místních jablíček.
Když se ohlédneme přes rameno směrem k bílé hradbě, ani nebudeme věřit, co jsme vše poznali a viděli. Teď už jen relax v civilizaci, v starobylém Káthmándú s krásnými dřevořezbami, barvitými hinduistickými tradicemi a památkami pod patronací Unesco.
