Gruzie

Doklady: Pro vstup občanů České republiky se vyžaduje platný cestovní pas, platný minimálně 6 měsíců nad předpokládanou dobu pobytu v Gruzii.

Víza a režim vstupu: Od 8. června 2015 mohou občané ČR vstupovat a pobývat na území Gruzie bez víza po celý jeden rok.

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky však doporučuje, aby si čeští občané před cestou ověřili u gruzínských zastupitelských úřadů v zahraničí, zda se podmínky přicestování nezměnily.

Elektřina: V Gruzii se používají běžné elektrické zásuvky, které známe z naší země. Napětí je 220 V. 

Internet: Využívání internetu je dostatečně rozšířené. Není problém využívat internet v mobilu, pro cestovatele je to asi nejspolehlivější varianta. Hostely a moderní hotely nabídnou wifi, stejně jako některé kavárny ve velkých městech.

Telefon: Na území země jsou tři celoplošné mobilní sítě systému GSM (frekvence 900 a 1 800 MHz), takže běžný mobil bude fungovat. Ceny roamingu mohou být překvapivě vysoké, proto stojí za zvážení nákup místní SIM karty. Pokrytí je poměrně dobré.

Čas: rozdíl oproti našemu času jsou dvě hodiny. V zemi se nezavádí letní čas.

Gruzínská kuchyně patří do skupiny vzájemně si podobných tzv. kavkazských kuchyní. Bylo by nedostačující říci, že Gruzínci si na stolování potrpí. Je v něm mnohem více, než pouhá oslava jídla. Společná hostina u jídla demonstruje soudržnost a přispívá k posílení národní identity a sociální prestiže přítomných osob. Jídlo je zde obřadem vedeným podle starobylého rituálu, který má pevně daný řád.Na tradiční gruzínskou kuchyni měla vliv samozřejmě historie země a dostupnost surovin z místních zdrojů. Nejčastějšími surovinami jsou ořechy, aromatické bylinky, česnek, ocet, červená paprika, granátová jablka a bylinky, které v kombinaci se zdejším kulinářským uměním dosahují v pokrmech neobvyklých chutí a vůní. V hojné míře zde narazíte na různé druhy masa, ryby, rostlinné předkrmy, sýry, nakládanou zeleninu a pestrou škálu voňavých druhů koření. Většina pokrmů je připravována ze skopového masa, které bychom v našich poměrech mohli nahradit masem vepřovým, popřípadě tučným hovězím.Místní polévky svojí hustotou často připomínají spíše omáčku a chuťově jsou výtečné. Jejich milovníky jistě potěší pálivá polévka z hovězího nebo skopového masa s rýží zvaná charčo nebo chutná slepičí polévka nazývaná čichirtma s vajíčky rozmíchanými ve vinném octě a vloženými do průhledného masového vývaru, který je nakonec ochucen česnekem, petrželkou a fenyklem.Typická gruzínská hostina ve většině případů začíná nabídnutím zlatohnědé národní speciality chačapuri, což jsou usmažené placky z máslového těsta, které se plní slaným ovčím sýrem a usmaženými vejci. Poté následuje chutný fazolový pokrm lobio, který se téměř v každé rodině připravuje podle vlastního specifického receptu. Po něm následuje dušené kuře nejčastěji v česnekové omáčce a malá říční ryba, která se vaří ještě zaživa. Dalším chodem bývá sumec velký dušený ve vinném octě, podávaný s jemně nasekaným fenyklem či šunkou lori. Dále následuje mužuži - gruzínský studený ovar, či spíše huspenina uvařená z prasečích nožek, kolínek a ocásků, které jsou následně máčeny a vařeny ve vinném octě. Poté na stůl přichází solený sýr sulguni, který se podává opečený na másle v pánvi. V Gruzii je například naprosto běžné servírovat celé pečené sele nebo grilované hovězí a kuřecí maso, a to vždy ve vynikající omáčce. Jako všude na Kavkaze je i v Gruzii velice populární šašlik.