Indie

Dillí je hlavní město Indie, třetí největší indické město a jedno z průmyslových center země. Staré Dillí bylo hlavním městem Muslimské Indie mezi 17. a 19. stoletím. Ve Starém Dillí je možné vidět mnoho mešit, památníků a pevností z té doby. Nové Dillí bylo vybudováno Brity, jako správní centrum Britské Indie a prohlášeno hlavním městem roku 1931.

Mešita Jama je posledním architektonickým výstřelkem šáha Jahana. Byla budována mezi lety 1644-1658. Má tři velké brány, čtyři rohové věže a dva čtyřicetimetrové minarety postavené z kombinace červeného pískovce a bílého mramoru. Je to největší mešita, kterou Indie má, a která může ve svém vnitřním prostoru pojmout 25 000 lidí.

Stejně jako je snem každého muslima podniknout pouť do Mekky, tak i každý hinduista touží po návštěvě Varanasí a koupeli v Ganze, která má dle hinduistické víry moc osvobozovat od hříchů, očisťovat a léčit. Na schodech (ghátech) podél řeky se denně konají obřady staré stovky let. Ghátů je celkem 21. Někde slouží k praní prádla či ke koupeli, jinde ke spalování zesnulých. Pro hinduisty smrt nepředstavuje konec, nýbrž začátek nového života.

Patří mezi nejdůležitější místa západní Indie. Barevný Radžastán je protkaný stezkami obchodních velbloudích karavan a domy bohatých maharadžů. Když se řekne Radžastán každému z nás se vybaví Růžové město Jaipur, modré město Jodhpur, pohádkový Jaisalmer…. Exotická koření, bazary, velbloudi i tancující kobry. Místa s nádechem života pouště i přepychu a bohatství - i taková dokáže být Indie.

Hlavní město Radžastánu, růžové město - Maharaja Ram Singh nechal celé město nabarvit na růžovo kvůli návštěvě Prince of Wales (později král Edward VII). Nejznámější Maharaja Jai Singh II zde postavil nádherný palác a astronomickou observatoř... Zastávka zde patří mezi nejvyhledávanější během poznávacích okruhů do Indie.

Pouštní město je nazývané také Golden City, kvůli typické barvě zdí. Strategické místo, kde dříve putovaly karavany z Evropy do Indie.

Agra je město na břehu řeky Jamuny v severní části indického státu Uttarpradéš. První zmínku o existenci města můžeme naleznout již v eposu Mahábhárata, kde mělo město pojmenování Agrevana. Město si navzdory stoletím uchovalo svoji jedinečnou krásu a i něco z ducha někdejšího hlavního města Mughalské říše. Důkazem velké historické hodnoty jsou rovnou tři památky zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Největší turistické lákadlo dnešní doby při návštěvě Agry je bezesporu Tádž Mahal.

Fatehpur Sikrí je indické městečko ve státě Uttarpradéš. Postavit jej nechal tehdejší panovník Mughalské říše Akbar Veliký, jenž z něj toužil udělat místo, ze kterého by vládnul své říši. Architektonické památky nacházející se na území Fatehpur Sikrí jsou dnes unikátním dokladem mughalské architektury. Pro svoji historickou hodnotu bylo město v roce 1986 zapsáno na seznam památek UNESCO. 

Odlehlý a nedostupný region Ladákh se nachází vysoko nad mořem v obklopený pohořími Karákoram a Himálaje a jeho území je protkáno drsnými hřbety hor a nedostupnými vrcholy. Tento region na území Indie je mimo dosah monzunů, proto zde málo sněží a dokonce zde skoro vůbec neprší. Obyvatelé musejí velmi usilovně obdělávat půdu, aby se vůbec dočkali nějaké úrody. Země je osm měsíců v roce zmrzlá a po zbylé čtyři měsíce ji spaluje nemilosrdné slunce. Ladákh či La-Dags, země vysokohorských průsmyků, bývá někdy označován jako Malý Tibet a je jednou z posledních enkláv mahájánového buddhismu, který je v této oblasti Indie skoro tisíc let nejrozšířenějším náboženstvím.

Stal se hlavním městem tohoto regionu Indie až v sedmnáctém století, kdy sem Sengge Namgjal přesunul svůj dvůr ze Šeje. Chtěl se přiblížit k průsmyku Khardung La, kudy vede přístupová cesta do Číny. Tento přesun se vyplatil. O generaci později město vykvetlo v nejrušnější středisko na Hedvábné stezce. Léh prosperoval především díky muslimským obchodníkům, jejichž potomci dodnes obývají starou čtvrť. Tato éra skončila v padesátých letech s uzavřením hranice s Čínou. Nejradikálnější změny tato oblast zažívá od roku 1974, kdy indická vláda povolila přístup cizím návštěvníkům do Indie. Mezi pozoruhodnosti ve městě patří palác a klášter Namgjal tsemo gompa, posazený mezi provazci modlitebních praporků vysoko nad úzkými prašnými uličkami staré čtvrti.

Některé chrámy v okolí Léhu:

Architektonicky nejpůsobivější na území Indie je gompa v Tikce , která leží asi 19 km jihovýchodně od Léhu. Byla založena v 15.století. Nad hlavním nádvoří leží malý chrám Maitréja. V roce 1980 proběhlo za přítomnosti dalajlamy jeho slavnostní otevření.

Tento klášter je jednou z nejmocnějších institucí v Ladákhu. Trvale zde pobývá jen hrstka mnichů a noviců. Hemis se krčí na úpatí křivolakého skalnatého srázu, v listnaté oáze mezi topoly a vrbami. Díky oslavám svátku Hemis Tsechu - jenž je jedním z mála, které se slaví v létě, se klášter stal nejslavnější gompou v Ladakhu a ročně láká do Indie další a další turisty.

Malebný klášter na území Indie z patnáctého století, který sídlí na strmém vrcholu s přilehlými venkovskými domky a dobře zavlažovanými políčky. Hlavní klášterní komplex tvoří typická směsice zaprášených, spoře osvětlených modliteben a živých zářivých moderních komnat.

Klášter býval výrazným mezníkem na hedvábné stezce a patří mezi 108 klášterů, které původně založil v desátém století duchovní vůdce Rinčhen Zangpo. Nyní zde přebývá pouhých dvacet lamů linie Digung-kagju školy Kagjupa, což je rozdíl oproti čtyřem stům lamů, kteří na tomto území Indie žili před více než sto lety.

Další naprostá rarita a pyšní se jí právě Indie. Kolem dokola horami obklopený Zanskar, doslovně Země z bílé mědi, zůstává jedním z nejzajímavějších a nejodlehlejších koutů Ladákhu, kam se dá ještě dostat po silnici. Jádro celé oblasti tvoří soubor ledovcových údolí v tvaru písmene ypsilon, jež lemují pohoří Zanskaru a Velké Himaláje a z nichž vodu odvádí tři hlavní řeky. Řeka Stod (nebo Doda) vyvěrá u Pensi La a teče východně na trojhelníkovitou planinu v Padumu, kde sídlí místní úřady a kde se spojuje s Tsarapem (nebo Lingitem), aby společně utvořily řeku Zanskar. Tato divoká pěnící se modravá bystřina si razí cestu horskými průrvami a valí se na severovýchod, kde se pojí v Nimmu s Indem. Zanskar, který leží na závětrné straně himalájského předělu, si užije mnohem více sněhu než centrální Ladákh. Chystáte-li se na cestu do Indie, byla by škoda si tyhle krásné scenérie nechat ujít.

Opravdová perla Indie. Starodávné stezky, které křižovaly Ladákhem a Zanskarem, představují dnes jedny z nejzajímavějších vysokohorských turistických tras v Himaláji. Spojují odlehlé buddhistické osady a kláštery, které jsou v zimě odstřižené od okolního světa vysokými průsmyky, na jejich skalnatých vršcích se třepotají buddhistické modlitební praporky.